šití, patchwork, quilting, šlapací šicí stroje, vyšívání, háčkování, pletení, upcyklace. přírodní barvení... To vše za dohledu mých čtyřnohých parťáků, kteří jsou součástí mého života a patří do něj.
Vymýšlet názvy příspěvků je docela těžké. Barvínek je nejen rostlina, ale říká se tak i kopci nad naší zahradou a právě barvínek tam u křížku roste.
Ještě než se pustím do týdenního hlášení, tak bych chtěla napsat jednu důležitou informaci. Pokud je v příspěvku odkaz na prokliknutí, není to žádný reklamní odkaz, ale je to odkaz, který jsem vložila já a vložila jsem ho ručně. Nemusíte se tedy bát tento odkaz použít. Jinak je to s komentáři od komentujících. Komentáře obsahující odkazy budu mazat. U starších příspěvků mám nastavené moderování příspěvků a takové příspěvky neschvaluji. Nevím, co odkazy obsahují a ráda bych, aby můj blog byl bezpečný.
Dnes se budu věnovat pouze dece, kterou jsem představila minule. Sruby jsou nepravidelné, nemají žádný řád. Někdy je základní látka obšitá dokola, někdy jen na dvou stranách a tím jsem docílila větší dynamičnosti při konečném sestavení. Základ jsou tedy nikdy nepředané a nepoužité roušky, které jsem ořízla do obdélníkového tvaru a doplnila látkami barvenými pomocí sněhu. Barevnost deky je inspirována knihou o potápěčských lokalitách. Dokola jsem ušila malou borduru s vloženými tvary. Možná jsem mohla deku prodloužit více do délky, ale ani tak není docela malá. Na délku má 175 cm, takže pro potřeby Klubka je dostačující.
Šířka vyšla trochu větší a tak jsem musela látku na zadní stranu rozšířit. Abych se nenudila, tak jsem u toho šití natočila pár krátkých tipů na svůj YouTube kanál, Chcete-li se podívat KLIK SEM. K těmto tipům jsem vytvořila i Playlist.
Zpátky tedy k dece. Zadní strana je flanel, který mi na charitativní věnovala paní Pavla Křížová. Výplň Jan L 120 g. Prošívala jsem na rámu velké vlny tak, jak pluje potápěč v hlubinách.
Ještě moje pomocnice. Samozřejmě, že každá má svoje křeslo.
Nyní mám nějaké prošívací povinnosti, tak si na příští týden pošetřím nějaké ty svoje plány na projekty, protože stěží něco jiného stihnu.
A protože tady často píšu o ekologii a není mi lhostejný les plný smetí, tak jsem si dala takový úkol, že vyčistím kopec nad naší zahradou. Není to úplně jednoduché. Kdysi tam někdo vyvezl velké množství odpadu a nyní se vrstvy pohnuly a dolů z kopce se valí spousta různých věcí z domácnosti. Zdaleka jsem nevysbírala vše (nebylo už do čeho sbírat), ale na sběrovou sobotu jsme odvezli sedm 70 litrových pytlů od hlíny. Moje priorita byl nebezpečný odpad (baterie) a sklo. Větší železo jsem zatím nechala na hromadě v lese, protože už jsem neměla do čeho dávat. Něco se zastavilo až u nás o plot a tyto hromádky čekají na jarní sběrovou sobotu a předpokládám, že po zimě se ještě ukáže další "poklad". Mám dobrý pocit, že jsem alespoň něco udělala pro to, aby na tom našem kopci rostl a kvetl jenom barvínek.
Skalní blogerky si jistě pamatují na blogerské středy. Blogerka zapojená do tohoto projektu zveřejňovala příspěvky pravidelně ve středu, aby zrekapitulovala týden svojí práce. Rozhodla jsem se, že se pokusím o pravidelné týdenní příspěvky na svém blogu. Bude to takový tvůrčí deník zaznamenaný v průběhu týdne. Věřím, že si články najdou svoje čtenáře i v rychlé době sociálních sítí.
Takže co se událo za těch 14 dnů od posledního příspěvku. Předala jsem polštáře pro jednu charitativní akci. Jsou k vidění v mojí galerii na Google fotkách i s popisem, ale ještě je někdy ukážu i zde na blogu.
Potřebovala jsem nějak nastartovat svoje šití a tak jsem se pustila do další deky pro Klubko. Opět zpracovávám roušky a přidala jsem k nim batiky, které jsem nabarvila pomocí sněhu. Barevností jsem se inspirovala knihou o lokalitách vhodných k potápění. Nachystáno jsem měla od loňského léta a původní návrh byl mnohem střídmější. Neměla jsem ale dost látky na pozadí a pak tento styl šití mi vyhovuje nejvíc. Je zdlouhavější, ale je to takové to šití, kdy se nemusím trápit s tím, že je něco nakřivo, nebo že mi něco nevychází. Případně mít stres z useklých růžků.
K růžkům ještě malou poznámku. Když koukám na moje dřívější práce, tak mám prostě občas ten růžek trojúhleníků zašitý ve švu. S příchodem na internet jsem se v diskuzích dozvídala, jaká je to hrůza! mít zašité růžky. I naučila jsem se mít je přesné. Když jsem začala prošívat, zjistila jsem, že někomu to vůbec nevadí a naopak, kdyby měl šít přesně, tak nebude šít raději vůbec. A tak jsem přešla do módu: ano, umím to ale PROČ se mám stresovat. Nevybízím k odfláknuté práci, ale chci říct, že trocha zdravé kreativity neškodí ani růžkům. Čímž zdravím Alenku a její "nedokonalé růžky" a přitom dokonalé polštáře.
Zpět k mojí dece. Jde vlastně o sruby, bude pět bloků na šířku a možná nějaká bordura, uvidíme. Prostě až to ušiju, tak to změřím a rozhodnu se.
Samozřejmě sešívám na šlapacím stroji a podělím se o výhled z okna. Andílek je od Helenky z Klubka.
Než odletí poslední listy, tak se tak trochu věnuji otiskům. Tuto práci dělám vždy v tomto období, kdy jsou listy nejvíce na tuto činnost vhodné. Kdo ještě neví o čem mluvím, tak ekotisk je tisk bez přidaných barev. Já se věnuji ekotisku bez chemických mořidel (nepoužívám sírany) a tisknu pouze na bavlnu, což je materiál, který na rozdíl od vlny nebo hedvábí přijímá přírodní barvivo mnohem hůře. Na rozdíl od Austrálie, kde tisk vznikl, jsou naše možnosti omezené, ale i tak se dá s ekotiskem pracovat. A vlastně mi stačí i toto krátké období, protože to znamená, že zaberu přístřešek, kde si práci rozdělám a většinou se neubráním ani barvě na rukách a černým nehtům od železného mořidla.
Tisky se velmi špatně fotí a tak berte fotky jen jako ilustrační, protože záleží na nastavení Vašeho monitoru nebo telefonu. Použila jsem tedy různá ekologická mořidla a tisky jsou na prostěradla, která původně byla bílá. Přidávám i nějaká videa. Zpravidla se tisky provádějí teplem a látku je tedy nutné namotat na nějaký klacík nebo jiný předmět, případně malé kousky vložit mezi destičky. Použít lze cokoli - trubka, plechovka nebo dřevěný váleček na těsto. Použitý materiál ovlivní kvalitu tisku, stejně jako rostliny přidané do vody. Já mám dřívka z našich lísek, která jsou dostatečně dlouhá, abych na ně namotala tričko nebo látku, která vyjde na tašku. Tak dlouhá dřívka potřebují i speciální nádobu, kterou jsem si nechala zhotovit jen pro tyto účely.
Látku na tyto tisky jsem měla namořenou dva roky. Tisky a přírodní barvení jsou pro trpělivé. A i když proces lze uspíšit, není důvod. Nejde o haldu tisků, ale o fakt, že si to užívám.
Příště představím nový projekt zimního barvení. Děkuji, že jste dočetli až sem. Děkuji za případné komentáře. A poslední poděkování patří mojí internetové kamarádce Petře, že se za mnou zastavila v mém šicím království a že jsme se mohly po mnoha letech potkat zase na živo.
V úvodu bych se chtěla omluvit všem, kdo jste očekávali reportáž ze Srazu patchworkářek. Já se snažila odprezentovat stroj a tak nemám jedinou fotku. Také bych ráda poděkovala za komentáře k článku o Borbále. Takový článek mi hodně času, potěší každá reakce.
Dnes jsem chtěla psát o podzimu a o tom, co jsem sem nedala, ale bylo by toho mnoho a nevím, zda v dnešní uspěchané době má smysl psát dlouhé články. A tak alespoň jedna moje zapomenutá hokkaidó a loučící se rehek. A kousek naší zahrady a jeden ze tří obyvatel.
Co je tedy nového nebo staronového a stojí za připomenutí. Založila jsem album vzorů ke kolečkovým šablonám.Album najdete ZDE. Pokud Vás album zajímá, tak nezapomeňte dát jeho sledování.
Další album, které stojí za připomenutí je album mých prací 2022 KLIK kam dávám na čem aktuálně pracuji a fotografie i s doplňujícím komentářem. Opět můžete album sledovat.
V levém sloupečku zde na blogu najdete odkaz na Facebook na Dílnu jamala, kde najdete také příspěvky z rozpracovaných projektů. Příspěvky jsou veřejné a viditelné i bez přihlašování na Facebook. A pokud používáte Facebook, tak budu ráda za případné hodnocení (recenze) mojí stránky. Moc mi to pomůže.
Další album, které bych připomněla je album zakázkového prošívání -KLIK. V popisce fotky najdete vždy informace k provedené práci. Děkuji paní Petře za dodatečnou reakci na moji práci. Velmi si toho vážím.
Další album, které je trochu málo naplněné, protože jsem v létě málo barvila a nebo jsem to vůbec nevyfotila, je album s přírodním barvením KLIK SEM. Opět budu přidávat fotky a budu se snažit alespoň o komentáře, abych práci přiblížila případným zájemcům.
Samozřejmě aktualizuji stránku s dokončenými dekami 2022. Speciální poděkování patří Milušce. Za všechny komentáře v albu a krásný komentář k mojí šedé dece. Nesmírně mě potěšil, protože práce je dělaná na stole a to je proti rámu velký rozdíl. U nás není zvykem rozlišovat práci na stole a na rámu. Myslím, že na výstavách by to měla být samostatná kategorie a věřím, že k tomu jednou dojde.
Protože se ukázal v poslední době populárním článek o rounech, tak jsem ho upravila a popsala rouna (vatelíny), která v současnosti používám KLIK TADY.
Něco aktuálního z mého tvoření:
Barvení čajem. Já myslím, že barvení čajem je v přírodním barvení docela opomíjené. Výšivka je z Embroidery Library a měla jsem ji vyšitou několik let na bílém plátně. Rozhodla jsem se plátno obarvit černým čajem. Použila jsem "druhák" tedy čaj už jednou použitý. Mořidlo netřeba, protože čaj je mořidlem sám sobě. Barvila jsem na kamnech při večerním přitápění. No a voda je nachytaná dešťová. Takže 100% ekologické a nezátěžové barvení.
Další moje práce je dokončený kobereček. Háčkovala jsem z chemlonu. Kobereček jsem mohla dokončit díky Alence, která mi poslala své přebytky chemlonu. Moje zásoby už byly na nule a takto mám zase z čeho pracovat. Já koberečky z chemlonu miluju, protože jsou praktické na údržbu. Tento barevný mě hodně bavil a evidentně baví i Sárušku. Není to klasická recyklace, na druhou stranu je to smysluplné využitý retro materiál.
