šití, patchwork, quilting, šlapací šicí stroje, vyšívání, háčkování, pletení, upcyklace. přírodní barvení... To vše za dohledu mých čtyřnohých parťáků, kteří jsou součástí mého života a patří do něj.
Nedávno jsem četla nějaké rady o tom, jak často psát blog. Aby to nebylo moc zřídka, ani ne moc často. Neplánuji, kdy budu psát příspěvek. Kdysi jsem psala pravidelně jednou z týden. Píšu, když mám materiál a chuť. Dnes důvod mám. Chtěla bych všem poděkovat z přízeň, za milé komentáře a popřát všechno NEJ do nového roku. Splněné sny a spoustu času na tvoření.
Tento rok byl pro mne v mém tvoření hledající a ujišťující. Na letošní poslední dokončené dece to nějak popíšu. Hledala se hodně v quiltování. Možná Vám nebude prošití této deky připadat nijak výjimečné, ale pro mne důležité. Když jsem si ho vymyslela, tak jsem se bála, že deku pokazím. Jsem spokojená, že prošití vyšlo tak, jak jsem si představovala. Nebude to naposledy, kdy jsem takovou kombinaci použila. Jen rovné čáry a vlnky, nepravidelně vzdálené od sebe. Já jsem šila volným quiltem a s pravítky, ale některé stroje vlnkový nebo podobný vzor mají a dá se šít s klasickou patkou s pomocí malířské krycí pásky. Deka samotná vznikla ze starší deky, kterou mi kamarádka přinesla na opravu. Zachránila jsem bloky, které se nerozpadly, z deky jsem je vystřihla a sešila je s vloženým sashingem. Zvolila jsem neutrální světlou, aby se čtverci splynula do kompaktního celku. Ušila jsem tedy deku novou, ale chtěla jsem, aby tu starou připomínala co nejvíce. Řešení radikální, ale za dané situace bylo asi nejlepší. Ta práce na dece mě hodně bavila a dá se zařadit mezi recyklační počiny. Ujistila jsem se tedy, že chci příští rok pokračovat v recyklacích. Recyklovat a šít vzpomínkové deky v dílně na strojích, které by často už svůj šicí život neměly.
Zadní strana je látka z Bellusu. Šířka přes 160 cm je ideální na klasickou deku. Materiál je pevný a hustě tkaný, ale přitom deka zůstala měkká.
Košile s příměsí polyesteru se zcela rozpadla. Jednalo se o více jak třetinu bloků v dece. Nedalo se odhadnou jak moc jsou ostatní bloky poškozené a jestli ještě něco vydrží. Bloky jsem z deky opatrně vystříhala a zkoušela jsem jestli vůbec vydrží, když je trochu napnu.
Nákupky a recyklace kalhot. Hnědá maskáčová taška podšitá není, modrou jsem podšila zbytkem staré, vyšisované látky. Na obou taškách jsem použila velmi jednoduchý způsob odšití rohů v jednom kroku se sešitím bočního švu. Návod TADY.
Ze zbytků vlny jsem háčkovala taštičky na mobil. Zapomněla jsem je vyfotit, tak tady je alespoň jedna pracovní fotka jednoho typu. Háčkovala jsem z více přízí a ucho je jen řetízek s pevným okem.
Ujistila jsem se také, že chci dál barvit přírodninami. Takže přírodní barvení a #mojezimnídeka. Čím jsem barvila, to je vidět na fotce. Jsou tam i jiné rostliny, ale toto jsou ty, které budou na dece ty hlavní. Zimní barvení mne baví. Využívám teplo na kamnech a nějak víc si to užívám.
Na konec roku nesmí chybět moje holky. Obě jsou to stařenky se svými nemocemi. Vendulka měla těžký rok, ale já věřím, že si to spolu budeme v Dílně ještě dlouho takhle krásně užívat. Mějte se v novém roce krásně. Jana
Moje druhá deka pro domov LILA v Otnicích. Obrázky šily a vyšívaly různé švadlenky. O dece jsem psala už v TOMTO příspěvku. Měla jsem vymyšlený trochu abstraktnější vzor, ale obrázky, které přišly, byly jemné a klasické. Mám ráda půlené čtverce a obrázek s nimi mi byl inspirací k ušití bordury na dece.
Zde jsou obrázky. Bylo jich jen devět (obvykle je jich dvanáct) a kamarádka dodělala aplikaci zajíců. Rozhodla jsem se, že nebudu přidělávat další obrázky a nechám vyniknout obrázky s vyšívaným rámečkem. Jeden obrázek měl rámeček málo výrazný a jeden neměl vůbec, tak jsem je dovyšila. Trochu troufalý počin, zasáhla jsem švadlenkám do obrázku, ale dece to sluší, tak snad se na mne nebudou zlobit.
Deku jsem prošila celoplošně v části s obrázky, tedy bez ohledu na rámečky, šila jsem přes ně. V patchworkovém vzoru a borduru jsem quiltovala s pravítky. Deku jsem prošívala na rámu, šila jsem samozřejmě na šlapacím stroji.
Vendulka, nezbytný dozor při focení. Další obrázky si můžete prohlédnou v TOMTO albu.
Ani bych nespočítala na kolik dnů se mi tento mini sampler protáhl. Jeden rok jsem ho ušila, další prošívala, letos lemovala. Vždy kolem vánoc, konečně je hotový. Návod na stránkáchTemecula Quilt Company V pravém sloupci najdete také spoustu dalších návodů zdarma na krásné projekty.
EDIT: Nemám 12, ale 15 bloků. Šila jsem podle originálních návodů Temecula, viz. odkaz. Je to šité jen ze dvou barev, tak jako v návodu. Quilt se mi líbil a šila jsem ho s nadšením. Je pro mne symbolem klidných večerů s jehlou. Pokud někomu jeden blok připomíná svastiku, tak ano. Já to tak nebrala a myslím, že návrháři Temecula také ne. I kdyby, je to svastika levotočivá a měla by být symbolem naděje a dobroty srdce.
Přeji krásné a klidné svátky všem návštěvníkům mého blogu a jejich blízkým. Přidávám pár fotek z dílny a od kamen, na kterých se samozřejmě barví.
Cukroví jsem sice skoro všechno rozdala už před svátky a vánočku jsem musela přejmenovat na štolu, nějak neudržela charakteristický tvar. S domácí medovinou není ale vůbec špatná.
Přeji klidné dny a radost z jakékoli tvůrčí činnosti. Pady jamala.
Dnes slavnostně. Slavnostně, protože jsem si s Hugem přestala hrát a šla jsem už opravdu vážně quiltovat. Původně jsem měla v úmyslu vyzkoušet quiltování s Hugem až mezi vánočními svátky, ale nevydržela jsem to. Kamarádka ušila deku, kterou mi věnovala, že ji mám prošít a darovat na charitu. Quiltování pod strojem je hodně jiné s malým čtverečkem látky a jiné s velkou dekou. Velikost je 2 x 1,5 m, nitě Amann Isacord a jako výplň jsem použila termolín 80. Chtěla jsem si vyzkoušet i pravítkovou patku, tak jsem šila trochu i podle pravítka. Kytičky tam původně měly být, tak jsem je tam udělala. Jsem nadšená z velkého prostoru a hlavně hladkého chodu stroje. Jsou tam ještě nějaké věci na doladění, ale nejsou neřešitelné.
Taky se rádi díváte do dílen přes okno? Já ano.
Jako vždy jsem si vzor nejdříve kreslila ve skutečné velikosti. Hlavně proto, abych věděla, jak bude vypadat v omezeném prostoru v rohu.
Něco o quiltování na průmyslovém stroji.
Není to pro mne žádná novinka. Už dříve jsem quiltovala na starší průmyslové Minervě. Další průmyslový stroj je můj Mundlos. I to je stroj průmyslový. Nejednou jsem zájemkyním o quiltování na šlapacím stroji vysvětlovala, že můj stroj je stroj krejčovský, tedy průmyslový s delším ramenem. Domácí šlapací stroje měly vzdálenost těla od jehly max. 20, spíše 17cm.
Ještě bych chtěla napsat, že quiltování pod strojem je přece jen jiná discipína než na rámu. Nedávno o tom mluvila Angela Walters. Říkala něco v tom smyslu, že je to jako mluvit dvěma jazyky. A že musela quiltování pod strojem znovu trénovat, když začala natáčet videa. Já myslím, že si to spousta švadlenek neuvědomuje. U quiltování na rámu, které ukazuje profesionální quilterka vidím povzdechy, takhle to nikdy nedokážu. Nejraději bych se zeptala? A vy máte longarm? Je odlišné jezdit kolečky, nebo tahat deku pod strojem. Mít regulaci stehů, nebo všechno řídit rukama a rytmem. Mít napnutou deku v ploše a na ni kreslit, nebo mít napnutý kousíček mezi rukama v rukavicích a vidět jen tu malou část. A proto se není možné vyrovnat quiltování na rámu. A je dobré si to nastavit v hlavě, že tohle je něco jiného a nesnažit se toho docílit pod strojem. Není to ani nutné. Mám svoji deku ve svých rukách, prožiju si každý steh a nemusí být dokonalý.
Proč jsem zvolila průmyslový stroj na quitlování pod strojem
Výhody: *Průmyslový stroj je stavěný na větší zátěž. Quiltování je velká zátěž stroje. Několikahodinové quiltování, které se opakuje častěji, každý stroj nezvládne. Domácí elektronické stroje mají spoustu zbytečných funkcí, které většina švadlen nevyužije. Ale na trvalou zátěž stavěné nejsou. *Zpravidla dlouhé rameno. Vhodný je stroj bez jehelního podávání, na lehké a střední materiály. Takový stroj má zpravidla kolem 26 cm vzdálenost od jehly. Hugo má prostor 28 x 14 cm. *Stroj je zapuštěný do stolu. Je to lepší než přídavný stolek. Nevýhody: *Nejde s ním cestovat na šicí setkání (nepotřebuji). *Zabírá místo. Rám zabírá místa mnohem více. *Nemá ponoření zoubků podavače. To není takový problém. Dají se zakrýt nebo vymontovat. Podrobněji o tom píšu v návodu na volné quiltování. A protože je ideální mít vyčleněný stroj na quiltování, tak nevidím takový problém, mít jeden stroj bez podavačů. Navíc je kdykoliv mohu vrátit. *Výběr patky. Velmi složitá odpověď. Jak vypadá patka, která je určená pro průmyslový stroj? Nebudu dávat odkaz, ale hledejte číslo patky 160342. Patka se podobá prohnuté zipové patce s otvorem uprostřed. Pokud chci jinou patku, tak díky typizovaným rozměrům mnoha strojů, lze patku nahradit patkami jinými, ale někdy je nutná úprava, případně není možné patku použít z nějakého důvodu (zabudované světlo, silná patková tyč) vůbec. Tady hraje roli rychlost stroje a při všech alternativách je nutné s tím počítat a rychlost snížit. Patky se kterými lze experimentovat jsou patky na poloprůmyslové stroje (quiltovačky). Ze starých strojů například Višňja. Máte-li zájem o podrobnější info, pište na můj e-mail uvedený v kontaktech.
Starý versus nový. Já už o tom psala, pro mne starý. Nechci nové věci, když ty staré jsou za zlomek ceny a jsou zcela funkční. Nové stroje mají tichý chod, což je velká výhoda. Většinou už počítají s osvětlením. Jak jsem vybírala stroj. Já jsem si koupila nejdříve patku a k ní jsem hledala stroj. Měla jsem jasně dané, jakou patku chci na stroj dostat. Ve hře tedy byl motor na Mundlos nebo další stroj. Vyhrál další stroj, protože chci ještě na šlapacím stroji občas prošívat. Šla bych asi do nějaké starší originál Juki, ale Huga manžel dovezl už dříve a další stroj bych pořídila jen, kdyby to na něm nešlo.
Co Hugo umí. *Je možné snížit rychlost šití. Je to na něm trošku komplikované, ale jde to. Funkce se nastavuje přímo na motoru. Jsem sice zvyklá z Minervy na regulování šití pedálem, ale když se soustředíte na pravítka a manipulaci s nimi, tak je dobré mít maximální rychlost omezenou. Plná rychlost průmyslového stroje není vhodná na quiltování. *Je možné polohovat jehlu pomocí pedálu nahoru, dolů, mám tedy volné ruce. Stroj má odstřih, který jsem odpojila od motoru, aby mi pokaždé při zvednutí jehly neodstřihl nit. *Pedál je na obě nohy, praktické při celodenním quiltování. *Lze snížit výšku stolu. Sedím tedy přesně tak, jak potřebuji. Moje kolena a lokty jsou v pravém úhlu. Ramena dole. To je VELMI důležité. Pro představu - nový stroj postavený na desce starého šlapacího stoje. Výška je vlastně vyšší o dalších několik centimetrů vyšší než byl původní stroj. Možná se dá šít se strojem pod bradou, ale nedá se na tom quiltovat. *Kolenní páka je samozřejmost u průmyslového stroje. Hugo jinou možnost zvedání patky ani nemá.
Dostávám se k ceně. Pořízení stroje + nové cívkové pouzdro 3 000,- , patka na quiltování 700,- quiltovací podložka 650,- (není nutná, ale opravdu špatně to po stroji klouže, lze nahradit podložkou na grilování, kterou je nutné opatřit dírkou a přilepit. Pořizovací cena je poloviční, takže dávám přednost originál podložce, která sama přilne). Celkem necelé 4 500,- Nepočítala jsem lampičku.
Nový průmyslový stroj bude začínat na 13 000,- , poloprůmysl quiltovačka stojí 30 000,-, kvalitní elektronický stroj s delším ramenem přes 50 000,-, longarm na quiltování pod strojem 180 000,- Uvádím jen pro porovnání. Samozřejmě není možné nahradit speciální stroje. Ty jsou vyvinuté ke svojí práci, která je na nich mnohem příjemnější a má jiné možnosti.
Video: Patky pro průmyslový stroj - volné quiltování
Ale hlavně. Myslím, že je důležité nebrat quiltování příliš vážně. Není důležité napodobit quiltařku na rámu, ale mít vlastní styl. Nemusí být na všem free motion quilting, rovné čáry jsou krásné. Nic nenahradí ruční prošívání.
Na závěr dnes přidám ještě video, které jsem natočila na přání. Rovné šití je možné i bez kráčející patky. Prošila jsem takto dříve spoustu dek. Video byla trochu nepřipravená rychlovka, takže co jsem neřekla, je připsané pod videem na YouTube. Pokud video nevidíte, odkaz TADY.
Na sociálních sítích se spousta švadlenek chlubí vánočním šitím už od září a já nic. Tak malinko vánočního šití přidám i já. Ale hlavně přidám spoustu odkazů na návody a nová videa.
Když jsem na Facebooku zveřejnila šití košíku, tak mne překvapilo, kolik bylo ohlasů na malířskou krycí nebo také krepovou pásku. Myslím, že pravidelné čtenářky mého blogu to už znají. No a kdyby náhodou ne, tak ji používám jak na značení při ručním prošívání, tak při prošívání strojem. Použila jsem ji třeba TADY nebo TADY. Použila jsem ji také při prošívání #mojídekyzkuchyně a u spousty dalšího šití. Doporučuji, opatřit si různé šířky a potom už to jenom frčí. Navíc se hodí třeba ke značení linek na stroji, přilepení quiltovací podložky a je prostě naprosto univerzální pomůckou.
Košík, který vzbudil takový ohlas vyrobíte podle TOHOTOnávodu. Já jsem měla tentokrát velikost čtverce 40 x 40 cm. Výplň do košíku i ostatního prostírání jsem zvolila Termolin 140 bez další výstuhy.
Natočila jsem také nové video, jak ušít obyčejný ubrus nebo jednoduchý dvojitý ubrousek. Původní návod je TADY, doplněný o video, které je i zde na konci článku.
Potom jsem šila větší prostírání lemované širším lemem. Návod TADY.
O další nové video jsem doplnila článek, který se věnuje různým způsobům lemování proužkem. Nikoliv šikmým, jak se někdy nepřesně uvádí, ale prostě obyčejným proužkem látky, který je střižený rovně po niti. Stránka je TADY. Na konci tohoto článku je opět nové video - napojení dvojitého proužku jak ho dělám bez jakéhokoliv vyměřování.
Večerní trochu zaprášený pohled přes dílnu. Představte si pozdní večerní hodiny, právě dokončený košík a spokojenost.
Dnešní příspěvek je hodně pracovní a nezamotala jsem do něj ani žádné barvení přírodninami. Něco jsem nabarvila, ale myslím, že škálu béžových budu muset nějak oživit, uvidíme.
Je to spíš taková úvaha, protože se mi to nějak neodbytně honí hlavou v době, kdy je hodně zájemců o tuto techniku.
Chtěla bych předem říct, že patchwork je technika kreativní. Není nikde určeno, že to musí být přesně tak jak píšu. Moje články jsou jen záchytný bod. Co člověk, to jiné preference. Pokud někdo nechce šít přesně, najde si svoji cestu, kdo chce šít velmi přesně, najde si svoji cestu.
Pro začátek můžu říct, že je potřeba jehla a nit, nůžky, nějaké látky (starší oblečení), nějaký kousek papíru na výrobu šablony a měkká tužka nebo krejčovská křída (případně kousek tuhého mýdla). A to je všechno a můžu dělat patchwork. Vyrobit si šablony, nastříhat a ručně sešít. Sešiju si top (vrchní stranu), přidám vatelín a látku na spodní stranu (plátno, flanel). Deku můžu opět ručně prošít, případně svazovat. Na to mi stačí nějaké bavlnky, které se v domácnostech často najdou. Svazování i prošívání velkým stehem u mne v NÁVODECH.
Jdeme dál. Přitvrdím a budu chtít šít více a tak budu šít i na stroji a pořídím si základní pomůcky.
Podložka minimálně 60 x 45 cm, řezací kolečko 45 mm a pak nějaké to základní pravítko. Jedno, dvě. V centimetrech nebo palcích, používám obojí, ale pokud si navrhuji deku, tak v palcích moc neumím přemýšlet. Léta jsem šila oblečení a tašky, takže svoje prostě dál jen v centimetrech. Jsem věrná podložkám a řezákům Olfa, které používám od roku 1996. Pravítka podle kterých budu řezat 60 x 15 cm, 30 x 15cm a 31,5 x 31,5 cm nebo odpovídající velikosti v palcích. Toť vše, nic víc nepotřebuji. Pro úplný začátek stačí pravítko 60 x 15 cm a 30 x 15 cm. Já jsem si velký čtverec koupila až 15 letech šití patchworku a jen proto, že jsem začala šít obrázkové deky. Na čem nešetřím jsou náhradní kolečka do řezáku, kupuji jen značková. Na tupý řezák je potřeba více zatlačit a to ničí podložku. Ostrý řez se zacelí, tupým nožem podložce zkracujeme životnost. Počáteční investice je sice větší, ale vyplatí se to, Vaše vybavení bude sloužit déle. Obejdu bez plastových šablon, když tak potřebuji tužku, papír a kousek kartonu.
Ještě k měrným jednotkám. Pokud šijete v cm, pak se používá jiná velikost švů a pokud chcete využívat speciální patku na stroji, tak ty jsou konstruované na míry v inch. Pokud se rozhodnete šít v centimetrech, můžete využít jiné možnosti jak udržet šev KLIK SEMpro další info. Počítání v cm vůbec není složité. Pokud chcete šít podle zahraničních návodů, tak ty jsou většinou v inch.
Psala jsem o tom, že budu šít na stroji. Stačí mi stroj, který šije rovně. Vystačím si se nějakou starou Ladou nebo Veritaskou. Náklady na pořízení takového stroje mohou být zhruba stejné jako na pořízení řezacích pomůcek. Započítávám i seřízení stroje opravářem. Deku si dál prošívám ručně, případně si pořídím kráčející patku. Protože si raději ušiju dvě deky než jednu se silným vatelínem, tak si dám do deky rozumnou tloušťku vatelínu (80-120g) a deka se mi vejde i pod Veritasku.
A možná přijde čas, že budu chtít quiltovat volnou technikou. Tady už je výběr stroje problematičtější, ale pro začátky se dá použít i starší stroj. Já quiltuji i na šlapacích strojích.
Před časem jsem napsala takový souhrnný článek o jednoduchých vychytávkách v dílně TADY.
Z čeho budu šít? Dnes už je látek obrovský výběr. Někdo šije z českých, někdo jen zahraniční látky, někdo recykluje. Je pravda, že některé levné látky vyblednou nebo se odřou. Vadí mi to? Je pravda, že zahraniční kolekce jsou lákavé. Je pravda, že deky ze starého oblečení se mohou rozpadnout. Je pravda, že rozpadnout se mohou i nové látky, které nebyly dostatečně kvalitní.
V mých patchworkových začátcích jsem hodně recyklovala, v látkách výběr moc nebyl. Recyklovala jsem šaty, košile, sukně, i ty lněné a riflové, prostěradla. Některé deky dodnes slouží. Jedna z nich je na sluníčku pravidelně se mi do ní zahrabává pes. Deku jsem nedávno dokonce proquiltovala, abych jí prodloužila životnost. Jen jsem tím chtěla říct, že ani recyklace starých kousků není špatná cesta. Jak může vypadat deka z pyžam doplněných jednobarevnou látkou koukněte k Janě SEM. V pátek jsem deku viděla naživo a byla jsem nadšená. Přitom o látku z pánského pyžama by člověk normálně ani nezakopnul.
Nebudu tady vůbec tvrdit, že jsem nikdy nekoupila žádné látky. Nové látky mi ale nedělají takovou radost, jako když něco zachráním a vytvořím z toho něco nového. Nebo když vymyslím využití pro něco, co už někdo nevyužije (v příspěvku dále budou kolečka). Pokud látku koupím, tak je většinou jednobarevná nebo s nenápadným vzorem. Takže to by mohlo být moje doporučení. Do zásoby kupovat jen nevýrazné, kombinovatelné vzory a ty hodně barevné a vzorově výrazné pak už jen na určité projekty. Alespoň do začátku, než si nejdete svůj styl.
Chtěla jsem napsat o tom, že patchwork nemusí být vůbec finančně náročný koníček. Stačí se rozhodnout, jak to pojmu. Třeba si tento článek přečte někdo, kdo nabyl dojmu, že potřebuje všechny dostupné pomůcky, aby mohl vůbec patchwork šít. Jistě si každý najde svoji cestu. Já jsem ji také hledala a vracím se k recyklačním začátkům.
Šijeme deku - Příprava . Článek najdete TADY(tento článek se nachází v placené části blogu viz. Tipy a návody)
Šijeme deku - Sešití. Článek najdete ZDE(tento článek se nachází v placené části blogu viz Tipy a návody)
Toto je deka o které jsem psala. Je stará dvacet let. Dvoje stejné barchetové šaty a balíček zbytkových flanelů byl základ. Bordura je z prostěradla, jediná nová látka byla asi na to olemování. Vespod je starší povlečení.
Krásný advent přeji. Jana
Autorská práva: Veškerý obsah tohoto blogu je mým vlastnictvím. Není dovoleno šířit jakýkoli obsah tohoto blogu třetím osobám jakékoli jeho podobě. Není dovoleno šířit a kopírovat fotografie, texty (nebo jejich části, motivy, nákresy, schémata a popisy) ani celé návody, není dovoleno stahovat fotografie a nahrávat je na sociální sítě. Návody na tomto blogu lze použít jen pro osobní potřebu, není dovoleno je používat jako výukový materiál na kurzech, nebo pro další výdělečnou činnost bez dalšího souhlasu autorů blogu.
Je ZAKÁZÁNO učit podle mých autorských postupů v kurzech a používat je k výdělečné činnosti.
Letošní předvánoční čas je pro mne hodně jiný. Musím řešit různé nevánoční záležitosti a čas mi strašně rychle utíká. U toho se ještě snažím dodělat resty a už vím, že všechno stejně nestihnu. Podařilo se mi ale prošít poslední deku, kterou jsem tady měla na prošití a kterou jsem nešila já. Tentokrát klasická s hvězdami šitými v ruce. Pro mne opět velká výzva jak prošít klasickou věc na malém stroji a navíc se silnějším vatelínem, který se mi opravdu nechtěl vejít pod krátké rameno stroje. Prošívala jsem tedy s pravítky na rámu. Požadavek byl, aby deka nebyla moc prošitá. Fotku, kdy mám deku celou namotanou na trubce jsem samozřejmě zapomněla udělat. Nějak vám alespoň přiblížím, co pro mne takové prošívání znamená. Deku musím několikrát na rámu otáčet a přitom musím vymyslet takový vzor, abych nemusela moc točit trubkami a vracet se. Krátké rameno stroje dostane na konci tak do poloviny toho velkého čtverce. Nedostala jsem se ani přes borduru, proto jsem musela vymyslet vzor, který ji rozdělí. Nabízí se otázka, proč to vlastně dělám. Nebo proč si nepořídím longarm, stroj s dlouhým ramenem. Proč to dělám. Když deku prošívám, tak si vždycky řeknu, jestli to mám zapotřebí. S mým strojem trvá takové prošití třikrát tak dlouho jako na velkém stroji. Ale když prošívání dokončím, tak jsem spokojená, že jsem výzvu zvládla. Longarm nechci z několika důvodů. Ten nejhlavnější je ale ten, že bych musela vědět, že takovou věc opravdu využiju a bude sloužit několik let. Musela bych prošívat na zakázku a já bych raději ukazovala, že to jde prošít si deku doma pod strojem. O tom bude další část mého dnešního psaní. Longarm by u mne nebyl dostatečně využitý a s tím se nemůže smířit moje ekologické já. Takže si drandím na svém už dávno vysloužilém Chrudoškovi a vymýšlím takové vzory, abych se vlezla. Prošívání dek, které šil někdo jiný, u mne zůstane spíše zřídkavou činností, ale příjemným zpestřením mojí práce.
A aby toho prošívání nebylo málo, tak ještě o dalším stroji. Rám pomáhá, ale svoje deky dělám nejraději na stole, pod strojem. Když jsem na podzim prošívala na šlapáku velkou deku, tak jsem si opravdu dala a ke konci jsem ztrácela veškerou koordinaci. Rozhodla jsem se, že už mi musí M. doladit na prošívání můj průmyslový stroj. Máme ho doma už asi tři roky. Je koupený z druhé ruky, ale znám jeho historii, nebyl v pásové výrobě. Kamarádka mi říká, že si mám jednou koupit stroj nový a spolehlivý, ale je mnoho důvodů, proč nechci. Jeden už jsem vlastně popsala výše. Je pro mne zbytečné kupovat novou věc, když můžu pořídit starší a myslím, že i kvalitnější. Prostor od jehly je 28 x 14 cm. Na tento stroj dostanu patku se kterou se mi lépe pracuje - skákací. U nových strojů bývá patka problém, protože prostor je nízký díky zabudovanému osvětlení a pak je možné nainstalovat jen patku statickou. Stroj už má polohování jehly pedálem, což potřebuji. Jediný problém byl cívkové pouzdro a cívky, které u stroje chyběly. To se nám podařilo bez problému nakonec sehnat v originálním provedení. Čínské se moc neosvědčilo. Takže toto je Hugo a máme vyzkoušené první zkušební quiltování. Trošku zmatek, ale chtěla jsem si vyzkoušet různé vzory. O těch patkách můžu něco napsat, nebo natočit video, určitě mi napište komentář, jestli máte zájem a co vás kolem quiltování na průmyslovém stroji zajímá. Jak bude stroj na místě a budu na něm pracovat, tak udělám nějaký rozbor nákladů a popíšu výhody a nevýhody.
Po tom všem quiltování trochu přírody. Vydala jsem se v dnešním mrazu nasbírat něco na barvení mojí zimní deky. A taky doplnit vitamíny.
Postupně znovu peru ještě nějaké tisky a barvení, tak budu doplňovat dogalerie na Rajčeti. Jeden tady ukážu, protože se mi líbí jak je a protože je na starším plátně, tak s tím ani nebudu nic dělat. Bude jenom tak existovat jako samostatný obrázek. Jako obrázek tajemného lesa nebo stejně tajemné kytky jako z Voynichova rukopisu.
