Jak říká klasik: Ty nejlepší věci napadají člověka naposled. A tak je to i s mým barvením. Ta správná chuť a nápady přijdou až na konci. Chytám téměř poslední listy v letu. Podzim jde rychle. S každým studenějším večerem je ráno úplně jiný les.
Jednou se mne známá ptala, jak dlouho mi trvá než nabarvím. Na těchto mých posledních pracích jsem už zcela samostatná v barvicím materiálu. Nepoužila jsem nic, co bych koupila. Jen na počátku výroby vlastního mořidla ocet, ale jeho náhrada je snadná a už mám téměř vyrobeno. A tady je moje odpověď - než začnu barvit a než si triko obléknu, tak to trvá víc než rok. Spíše rok a nějaký měsíc.
Od mého prvního barvení jsem ušla dlouhou cestu. Od prvních pokusů, kdy jsem ve spěchu díky chemii přes víkend natrhala, nabarvila a natiskla, jsem přišla na to, že potřebuji jen jedinou surovinu. Velmi vzácnou, snadno dostupnou a přitom hodně nedostatkovou. Tou je čas. Potřebuji ho, protože výroba silného mořidla mi trvala skoro rok. Potřebuji ho, protože je potřeba ten správný čas na práci, kdy rostliny mohu použít. Například letos se trefit mezi deště a mít zrovna možnost tisknout nebo barvit. Mým největším vzorem zůstává India Flint. Přestala jsem pokukovat po tiscích, kterou jsou třeba krásné, ale vznikají pomocí surovin, které bych musela draze nakoupit a nepocházejí od nás. Na druhou stranu mne velmi inspirovala a posunula slova, která jsem četla v jedné české diskuzi hned ve svých začátcích. Paní litovala, že nemá možnosti jako barvířky, které žijí u moře (voda a řasy) a v teplých krajích, kde mají opravdu jiné možnosti. Tenkrát jsem si řekla, že se naučím dělat tisky tak, abych dokázala, že i v našich podmínkách mohou být zajímavé. A nesnažila jsem se napodobit to, co napodobit nejde. Mým vlastním omezením zůstává, že netisknu na hedvábí a kůži. Takže opět velké omezení, hlavně barevně. Všechny tyto tisky jsou na bavlnu.
Jsem hrdá na maxitriko, které vyšlo přesně tak, jak jsem chtěla. U nás doma jsou už všechny škumpy červené, našla jsem jen jednu, která se dala použít. Na triko jsem použila jen škumpu, jedlý kaštan a hřebíky. Nic víc není potřeba. A samozřejmě teplo. Letošní rok se toho událo hodně a ne vždy mám klid a myšlenky na takovou práci. Tak prostě na poslední chvíli doslova ještě pár pruhů, které budou snad součástí nějaké deky nebo polštářku. Tady tedy pár fotek mojí práce. Všechno je hned po vybalení, ale ono se to příliš nezmění. Těším se na příští rok a těším se moc. Založila jsem další mořidlo, abych byla co nejvíc soběstačná, protože ho zatím mám málo a na velké práce ho nemohu použít.
Krásné dny všem Pady jamala.
