HST

Vlastně vůbec nemám ráda zkratky. Jenže, když chci na Instagramu nějak pojmenovat svoji práci, tak jsem na ně musela přistoupit. Dnes tedy HST tedy half square triangle. Prostě čtverec rozdělený na dva trojúhelníky. Vždycky jsem říkala, že nešiju patchwork, ale sešívám čtverečky. Čtverec úhlopříčně rozdělený dává nepřeberné možnosti skládání.

Třeba jednotlivé bloky TADY nebo TADY.

Další možností je vyskládat celou plochu deky, ať už pravidelně, nebo nepravidelně. A opět je na netu hodně zajímavých vzorů.

Kam s těmi půlenými čtverci? Přihlásila jsem se na Deku z lásky pro Fandu a měla by to být deka bez obrázků v zeleno-modré barevnosti. Mám sice šít jinou deku, ale toto je příležitost ušít něco jiného. Vzala jsem jednu modrou látku a osm zelených batik a našila půlené čtverce.
Deka bude celá šitá na šlapacích strojích a bude na šlapáku i prošitá, přesněji quiltovaná. Jenže, když se jedná o Deku z lásky, tak nemůžu ukázat celou deku, dokud ji nedostane majitel. 

Tak zatím představím stroj. Sešívám na Singrovce, kterou jsem koupila od nějaké charitativní organizace. Není nejkrásnější, má hodně odšito, ale je zcela funkční. Na mé stránce o šlapacích strojích najdete i odkaz jak určit stáří strojů Singer. Můj je z roku 1922. Je to lehoučký jednoduchý stroj, který lehce ušlapu jednou nohou a krásně se na něm šije.

 Nádherná patka a ještě přesně udělá správnou šířku švu.

Přemýšlela jsem, kolik že to mám vlastně přidávat na švy.  A vzpomněla jsem si na speciál časopisu Švadlenka. Kdo nemá, tak je možné zakoupit TADY.

 Náhled do sešitu. Rozpisy jsou v centimetrech i palcích.

Mám našito a ořezáno a můžu skládat. Zkusila jsem si nanečisto složit pár bloků. Skládala jsem jen tak, co mne zrovna napadlo. Deka bude jiná. Už ji mám poskládanou na nástěnce, už jen vybrat správný typ písma na jméno dítěte, které každá Deka z lásky musí mít na přední straně. 

Ještě háčkovací tečka. Dovolenou jsem trávila v Alpách a všude mě doprovázel kocour Silver. Háčkovala jsem ho podle knihy Kamarádi na výletě. Více TADY. 

Spolu jsme tedy cestovali, chodili po horách a háčkovali. Moc jsme toho uháčkovat nestihli, protože počasí nám přálo a hodně jsme chodili. Ani  letos jsem nezapomněla zanechat  po sobě stopu v podobě podkafíček. Jezdíme většinou do soukromí a já nechávám háčkovaná podkafíčka nebo chňapky. Jen tak, pro radost. Kobereček, ten jsem si dovezla domů do předsíně.

Krásné a klidné léto přeji. Pady jamala

Nejsou stálý?!

Loni na podzim jsem se bavila ekotiskem, otisky listů pomocí jejich vlastností. Žádné barvy, jen mořidla a rez. Používala jsem různé listy a současně jsem namořené látky občas nabarvila nějakými přebytky listů. Ořechy, cibulovými slupkami nebo kopřivou. Bylo to spíše neplánované barvení, ale letos bych se chtěla vlastnímu barvení věnovat více. Přírodní barvení je obor, který je časově náročný, někdy s nejistým výsledkem a pro mne i něco, co se musím hodně učit. Kdysi jsem zkoušela barvit vlnu, ale byla jsem mladší a netrpělivá a ani jsem neměla možnost věnovat se takové činnosti.
Dnes jsem na mnohé změnila názor, hodně věcí se nějak nabízí samo a já se snažím udělat si prostor a čas na to, co chci dělat. Mám stále více pocit, že nemusím nakupovat nejlepší stroje, látky a spoustu pomůcek k tomu, abych mohla tvořit.
Vrátím se raději k tomu barvení. Chtěla jsem barvit tím, co mám doma na zahradě, nebo co si můžu nasbírat v blízkém okolí. Lokální produkty, bez toho, že bych zatížila životní prostředí.
Nejjednodušší bylo využít co zahrada nabízí. Kupovala jsem jen kamenec a bílý ocet. Mimochodem, s tím octem je to složitější, neslouží jako ustalovač chemických barev, jak je obecně vžité. Ale to je trochu jiná kapitola, to někdy příště.
Moje zahrada nabízí především spoustu květů kručinky barvířské, tak jsem ji ještě před odjezdem na dovolenou otrhala a využila k obarvení halenky ze second handu.
Složení halenky nevím, ale vyšla krásná žlutá barva.

 Kručinka u nás na zahradě

 Barvení kručinkou na bavlně a lnu.

Další barvení bylo s cibulovými slupkami a břečťanem s využitím různých mořidel.

Na stříhání cibulových slupek jsem si koupila nůžky na bylinky a jde to skvěle.

 Tady je vzorník kručinka a cibulové slupky, jejich kombinace a různá mořidla. Mimochodem, než jsem si osahala přírodní barvy, moc jsem nechápala, proč bych měla jásat nad téměř stejnými odstíny bez zářivých barev. Ono je to hodně jiné, než použít chemické barvivo, je potřeba si to zkusit na vlastní kůži.

 V podstatě totéž, jen s látkou zcela vpravo - ořechové slupky ještě z loňského barvení. Vyzkoušela jsem několik pláten, ale nakonec jsem se rozhodla používat pro barvení plátna od českého výrobce.

Cibulové slupky, kručinka a břečťan. Břečťanový pokus nic moc neukázal, jen našedlou barvu. Musím vymyslet něco jiného, abych získala pěknou zelenou.

Když to celé shrnu. Věnovala jsem barvení zatím jen dva víkendy. Potřebuji pořádné hrnce!!!
Přírodní barvení chce klid a pohodu, ale také přesné postupy. Výsledek je závislý na správném postupu, který není dobré urychlit a ovlivní ho spousta drobností.
A teď to nejdůležitější na co se ptáte. Jak jsou barvy stálé. Zatím jsem na začátku. Některé barvy by stálé být měly, některé naopak vyblednou. Neplatí, že mám-li červené plody, dostanu červenou barvu. Spíš naopak. Pokud ano, není to většinou barva stálá. Barvu ovlivní i správné Ph vody, mořidlo.
Přesto přírodní barvířky barví i nestálými barvami. Celé je to založené na přírodě, na tzv. slow fashion - pomalá móda. Obarvím starší bílé tričko, přihodím kousek látky na šátek a mám oblečení, které sice vybledne, ale recykluji staré věci, využívám lokání rostliny a téměř nic mne to nestojí.
Snad jsem tu myšlenku trochu přiblížila, nevnucuji, každý to vidí jinak. Já chci jít touto cestou, alespoň malinko.
Pokud se jednou rozhodnu použít rostlinami obarvené látky na deku, tak jen ty stálejší. Navíc bych ráda použila jako doplňkovou černou látku. Deka pak nevybledne, ale bude si žít svým životem. Ani my nezůstáváme stejní. A pokud budu mít za pár let šedo-černou deku, nevadí. Budu pozorovat, jak se mění, jak stárne a získává jiný vzhled.

Přeji krásné léto, jamala