Slowly a eco

Barvení přírodninami je pro mne barvení rostlinami a ostatními dary z přírody a eko tisk rostlinami (eco print) je pak záležitost, kdy otisnu listy na látku nebo papír bez toho, že bych potřebovala nějaké barvy. Samozřejmě obě techniky jsou ruku v  ruce a patří k sobě.

A proč název článku. Já jsem tady napsala několik článků o případné ekologické zátěži. Především o nakládání s mořidly - neutralizovat a nejlépe ředěné vylévat někam na cestu, tedy nikoliv do odpadu, používat vždy rukavice. Případně s jedovatými rostlinami - pozor na děti a domácí mazlíčky. 

Svoje barvení rostlinami bych nazvala s klidným srdcem také eko. Barvím rostlinami dostupnými v přírodě kolem mne (nenechávám si nic posílat), používám nanejvýš kamenec nebo rostlinná mořidla. Nepoužívám sírany. A nejde ani tak o jejich škodlivost, ale proč bych kupovala nějaké další produkty, když je nahradí věci doma. Viz TADY. Takže nahradím starým železem a měděnými drátky. Recykluji stará plátna. 

Je to jako z pomalou módou - slowly fashion. Dnes velmi módní záležitost a podle mne jsou jako pomalá móda označovány produkty, které s tím nemají nic společného. Maximálně se jedná o nadčasové modely a to je všechno.

Pro pochopení problému je skvělý starší dokument Zpátky pod došky. Důležité  je vydržet až do konce, kde je vyhodnoceno tzv. ekologické stopy.

Toto jsou moje nabarvené látky v poslední době. 

Mátu jsme si sušili a poslední zbytky jsem prohnala také hrncem a barvila:

Dělala jsem i pár ekotisků. I tady ve světě vládne byznys. Můžete si koupit soupravu na tisk. Balíček, ve kterém, kromě kamence a kousku látky, obdržíte i pár rezavých hřebíků. Já použila stará prostěradla, mořila jsem přírodninami, k vytvoření rezavé vody jsem použila hřebíky vytahané při opravě střechy. Tiskla jsem listy z naší zahrady a případně z výletů po okolí.

Tady jeden příklad, kdy jsem se vůbec nezachovala eko a koupila jsem si knihu od úžasné Indie Flint a nechala si ji poslat poštou až z daleké ciziny.  Omluvou mi snad je, že kniha je asi takovou zásadní knihou pro ty, kdo chtějí barvit a tisknout. Sára knihu i moje nabarvené kousky střeží.

To je z mého přírodního světa asi všechno. Já už asi další barvení ukazovat nebudu, ale už jen výrobky. Je docela problém zprostředkovat pouze barvu, každé nastavení monitoru je jiné. 

Něco tedy z mé šicí dílny. Aneb, uklízela jsem, tak jsem si zkusila, jestli jsem nezapomněla quiltování. Trošku jsem šlápla jsem stroje.

Krásný zbytek podzimu přeji. jamala

Matýsek projekt 376

V létě a v záři jsem pracovala na dvou Dekách z lásky. Obě tady představím. První je medvídková a kromě ledních medvědů má Matýsek rád svoji hlavu kachny. Dostala jsem sedm obrázků od švadlenek a doplnila jsem jméno a podle obrázku i hlavu kachny. Předlohou k dece mi byl obrázek v dětské knize, kde spal medvěd zakrytý čtverečkovou dekou.  Já nejsem moc patchworkářka a už jsem mockrát psala, že jsem zamrzla na čtverečcích a tak jsem ušila medvěda zakrytého čtverečkovou dekou. I když jsem vymýšlela už vymyšlené a podobný styl jsem pak našla, tak se jedná o můj nápad. Možná, kdybych šila podle předlohy, tak bych udělala širší polštářek medvídkovi pod hlavu. No nic, příště se polepším.
Obrázky jsem zapomněla vyfotit, tak jsem fotila na poslední chvíli bez světla, ale patří k dece, tak přikládám. Quiltovala jsem na rámu a tentokrát jsem přidala k dece i polštářek. Vzor ve čtverečcích je podle knihy od Angely Walters.
Patří se také poděkovat švadlenkám za krásné obrázky.

 

Kačenku šila slečna, které je 12 let a mně bylo velkou ctí, že jsem mohla s ní spolupracovat. Trošku jsem se bála, jestli obrázek dám do deky bez úhony a tak mi snad odpustí, že je dole na dece.

 

Přeji Vám a i všem dětem krásný podzim. jamala

Tisky, tisky, tisky

Letošní sezóna tisků mi letos asi trochu uteče, ale nedá se nic dělat. Už mám sice nádobu na větší věci, tašky a šátky, ale stále nemám zapojený vařič a na našem elektrickém stařečkovi nemůžu vařit celý den. Tak si alespoň něco občas povařím na kamnech, když  večer přitápím. Nápadů a myšlenek je spousta. Píšu o tisku i o barvení jako o jednom, navzájem mi hodně pomáhají pochopit obě techniky.
Viděla jsem barvířky, které šijí patchworkové deky z přírodně barvených látek a pokud se jednou někdo zahákl a okusil sílu přírody, tak nedbá na nějaké vyblednutí (navíc vyblednou i kupované látky). Nebo bych to spíš nazvala změnou barev. Často slyším námitky o stálosti barev, já o tom už psala, nevadí mi, když deka bude mírně měnit barvy a stárnout spolu se mnou. Jsem ve věku, kdy potřebuji dělat to, co mi dělá radost a za ničím se nehonit. Vnímat každý list, každou trávu a ještě mít z rostlin užitek. Netoužím po tom, aby mne barvy přežily. Udělají mi obrovskou radost při sběru, barvení, zpracování a když přežiji já je, tak bude jenom dobře.
Nevadí mi, že mám tisíc odstínů béžové, člověk najednou začne vnímat barvy jinak. Jsem šťastná, když třeba šišky z našeho jediného smrku dají barvu, nebo když sesbírám plevel na zahradě a obarvím kousek hadříku. Miluju podzim a zimu, ale tentokrát se budu těšit na jaro a první rostliny.

Takže něco z mých malých pokusů. Dva trošku větší kousky lnu a listy tiské dvěma různými technikami:

 No a pak destičky. Poprvé jsem o nich psala TADY. Postupně nějaký čtvereček hodím do hrnce. Přibarvovala jsem ořechovými slupkami a tisky jsou na starém prostěradle, ale i na nové bavlně a na novém lnu.

 Otisk listů růžičky od M. je pěkný z obou stran:

 List javoru, který jsem si přinesla z výletu do Jeseníků:

 A tady jedno hodně urputné plátno a ukázka toho, že se občas i něco nepovede. Ale netrápí mne to, je to poznatek, a čtvereček půjde přetisknout.

Kopec nad naším domem se jmenuje Barvínek. A myslím, že to je známka toho, že já prostě musím barvit.

 A tady jsou ty zmiňované smrkové šišky. Na zkoušku jsem obarvila kousek bavlny a lnu a zkoušela ztmavit železem a toto je barva, kterou šišky daly. Šedá je lehce nafialovělá, pokud ztmavuji původní žlutou barvu, dostanu spíše zelené odstíny šedé nebo zelenou.

Vendula se rozhodla, že barvy nenechá blednout na sluníčku a bude je chránit vlastním tělem, aneb testování stálosti barev slunečním svitem.

 A obyvatel naší zahrady:

Vlastně ještě něco. Prošívala jsem deku kamarádce. Měla ji u mne už rok a když pršelo, tak jsem se do toho konečně vlomila. Prošívala jsem na rámu s Janome 1600. Kdo neví, nemám longarm, jen malý stroj a starý rám koupený z druhé ruky. Čímž si nestěžuji, jen moje práce nemůže konkurovat strojům za čtvrt milionu a výše. Můj prostor pod strojem je 15 - 12 cm, takže nic moc a tak tam mám občas trochu mouchy. No měla bych prošívat víc. Omlouvám se, fotky nejsou moc barevně věrohodné, tak jsem spíš ukázka toho, že nejen barvím. 

Přeji krásný barevný podzim. jamala

Stále někam jinam

Začnu takovým povzdechnutím, kterého se mi dostalo, že můj blog už není takový, jaký býval. Donutilo mě to k zamyšlení. Není a já se omlouvám všem, kteří tady hledáte jen návody, jen staré stroje, jen quiltování, jen háčkování ... Mám ten záběr široký a když mám možnost dělat to, co jsem si vždycky přála, tak to především musím podřídit tomu, co dává příroda. A v tuto chvíli žiju ve světě přírodních barev. Určitě zpracuji obarvené kousky do něčeho smysluplného. Ráda bych. Protože bych ráda ukázala, že svět přírodních barev je použitelný a možný. Dnes jsem se probírala svými prvními pokusy - hromádkou látek se žlutou a žluto hnědou barvou, skoro vždy stejnou. V našem prostředí není moc možností zářivých červených barev, modrá je další nedostižná barva. Ale i ty moje maskovací jsou pro mne zážitek
O všem jsem tady už psala několikrát. Nikde jsem nečetla, že mám používat jen to, co najdu kolem sebe venku, vyplynulo to tak nějak samo. Myšlenka, kterou jsem si utvrdila hledáním stejně "postižených" lidí. Našla jsem barvířky z Finska, Kanady, Anglie, které mají podobné nebo stejné podmínky a také využívají rostliny kolem sebe a snad jen občas pro radost vypěstují nějaké rostliny. Není pro mne priorita zkusit barvu za každou cenu i když náhodou v přírodě najdu něco, co by posloužit mohlo, pokud rostlin není dost. Na přírodní barvení je potřeba hodně surovin a doporučuje se ve volné přírodě sbírat 10%, maximálně čtvrtinu toho, co najdeme.
Nemořím žádnými sírany a ráda bych co nejvíce omezila použití železité (rezavé) vody k ztmavování či vytváření některých barev. Použití kamence (v omezeném množství) a hlavně přírodních mořidel mi zatím přijde jako zajímavá cesta plná objevování. Je to v jistém smyslu i jednodušší, protože třeba použití železité vody se musí striktně oddělit od ostatního barvení.
A už při mé zkrácené barvířské sezóně se mi podařilo objevit vlastní kombinace o kterých jsem nikde nečetla. Zatím nevím, jak budou stálé, to ukáže čas.

Každopádně, kdo jste se mě ptaly, jaký ustalovač si máte koupit ustálení přírodních barev - žádný. Jde o proces jako takový, o správnou přípravu látky, namoření, vlastní barvení. Důležitý je správný a někdy dostatečné dlouhý čas mezi jednotlivými procesy, jak mořením, tak vlastním barvením. Používá se i ocet nebo sůl, ale opět jako mořidlo materiálu, ne jako následný ustalovač. Používají se dary moře, ale opět v našich podmínkách nerealizovatelné.

Mám za sebou úspěšné i neúspěšné pokusy a tady je něco z toho.
Jsem například šťastná, že jsem dokázala udělat takovouto paletu barev ze zelených slupek ořešáku. Barvy jsou od světle hnědých, přes narezavělý odstín až po khaki a zelené odstíny, včetně světlezelené na lnu. Mořila jsem kamencem a přírodními mořidly. Stále stejný nálev a několik odstínů. Výsledek ovlivní i použitý materiál. V tomto případě většinou len, ale je tam i bavlna, vpravo pak 100% vlna, většinou z Chemlonky.

Pak jsem ještě vyzkoušela k barvení slupky z kaštanů. Nikde moc popsané jako barvicí materiál nejsou. Já nasbírala a vytvořila žlutou, oranžovou a po ztmavení šedozelenou.
Udělala jsem i pokus se shibori, ale jemný len se chová přece jenom jinak jako plátno a tak při ztmavení železem mám skoro zelený šátek. Ale zkušenost k nezaplacení, takže nelituji. Příště už lépe.

Letos se opravdu málo dostanu k eko tisku, ale zkusila jsem potisknout dva šály. Jeden předbarvený lnicí květel a druhý jen bílý. K tisku jsem využila listy kakostu. Kdo neví, eko tisk (eco print nebo taky contact print) je otisk listu na látku bez barev pomocí média, kterým je většinou rezavá voda, ale možná jsou i jiná média. Samozřejmě přírodní. Neměla jsem moc pomůcek, tak jsem motala na kousek látky a stočila do hrnce. Nevýhoda je, že to nešlo utáhnout kolem měkké látky, ale kakosty se nakonec otiskly.

Pomalu si zvykám, že se přestěhuji do dílny. Takže bude i šití. Ale mám trošku problém být zavřená v místnosti a jde to těžko. Došívám deky z lásky a taky jsem udělala jeden recyklační počin. Sukénka byl příliš krátká, tak jsem přidala lem z dvojité látky a vázačku.

A už tady asi nemám nic. Jen, že je už opravdu pořádná zima. Zatímco loni jsem touto dobou byla stále venku a tiskla listy jako o život, tak teď u se stěhujeme za kamna.

Krásný podzim přeji všem a moc děkuji za všechny komentáře, jak tady na Facebooku nebo Instagramu. jamala