Je velmi lákavé a snadné vytvořit post na sociální síti. Sdílet tvorbu, návody, myšlenky. Odměnou jsou vzpomínky, takže vím, co jsem dělala tento den před pěti lety (chystala jsem se na PPM coby exponát se šlapací Ladou), před čtyřmi lety (opět šlapací Lada a quiltované zentangle), před třemi lety jsem mordovala průmyslový stroj a... quiltovala. Dva roky zpátky jsem byla nešťastná, že M. pokácel svah a tak jsem alespoň barvila větvičkami pokácených stromů. Takže kromě barvení přírodninami to bylo především hodně quiltování. A o tom je i dnešní článek.
Ne vždy se dějí věci tak, jak si člověk naplánuje. Můžeme se tím trápit nebo se můžeme chopit příležitosti a dělat něco jiného. U mne taková situace nastala a tak jsem se vrátila ke knize. Díky velmi milému komentáři, za který Janě moc děkuji, jsem si uvědomila, že bych měla svoje myšlenky soustředit i na tuto činnost. Bude více světla a bude se také lépe fotit. Proto si letos letní dílnu udělám tak, abych mohla pracovat na projektech do knihy. A také jsem si dala závazek, že každý den napíšu kousek. Nebo alespoň po sobě přečtu, co jsem už dříve napsala. A založím si album, které představím někdy později.
Využila jsem teplé jarní dny a zprovoznila zápraží a stroje. Pustila jsem se do deky, kterou jsem představila v návrhu v jednom z předchozích příspěvků. Chtěla bych na ní vysvětlit prošívání bloků.
