šití, patchwork, quilting, šlapací šicí stroje, vyšívání, háčkování, pletení, upcyklace. přírodní barvení... To vše za dohledu mých čtyřnohých parťáků, kteří jsou součástí mého života a patří do něj.
Dostala jsem bavlnky hned od dvou kamarádek a rozhodla jsem se je co nejvíc využít. Jednak prošívám svoji košilovou deku těmito bavlnkami a jednak jsem se rozhodla oprášit některé svoje práce a postupy. Psala jsem totiž kamarádce, že perlovku používám i jako horní nit. Našla jsem ještě kousek látky z deky, kterou jsem přešívala a vyrobila jednoduchá podkafíčka. Určitě se budou hodit k dece. Deku jsem šila novou i tu přešívanou a podkafíčka budou slušet oběma.
Ten zbytek látky ze zadní strany deky měl potisk, který mne inspiroval ke vzoru. Šila jsem na šlapacím stroji a vysvětluji to ve videu, které připojím pod obrázek. Výplň Termolín 140. Jehla síly 110, trochu povolené napětí horní nitě, delší steh a spodní nit běžná bavlněná. Do elektronického stroje bych perlovku asi nezkoušela, moje stroje s tím nemají žádný problém. Jsou to vlastně taková jarní podkafíčka, protože jako ty nitky nás začnou na jaře obklopovat barvy.
Pokud se Vám video nezobrazuje, tak je možné ho přehrát TADY.
Stále se mi nedaří zvýšit hlasitost i když mám mobil před sebou, tak snad to nějak vychytám. Nemohu mluvit víc nahlas.
Když jsem psala o dece, kterou jsem přešívala a psala jsem o ní ZDE a ušila jsem ještě skládací tašky. Návod najdete na mé stránce s návody, jen základ tašky je malinko větší než v návodu.
Na závěr přidám nějaké odkazy. V létě jsem hodně psala o programech na návrhy quiltů. Tak ZDE je jedna nástěnka s návrhy v programu Catquilt. Program se neustále zdokonaluje já si v něm občas nějaké návrhy také udělám.
Já už dlouho sedím nad tímto příspěvkem, tak s tím půjdu něco udělat. Třeba s Petraki. Její ranní sestavu se snažím cvičit každý den.
Dnes bych Vás jen chtěla pozvat na jedno šití. Je to takové tajemné šití aneb Mystery Quilt. Je to tajemné šití i pro autorku návrhu, protože ani ona neví, jakou deku ušijete. Autorkou návrhu je Jitka Chumchalová a postup a další pokyny bude postupně zveřejněný na jejích stránkách. KLIKna její stránky, kde se všechno dočtete. Návod je zdarma. Na ušití první části máme ještě týden, než bude zveřejněna část druhá. Píšu máme, protože se chystám šít také a možná někoho nalákám. Deka je šitá rychlými postupy, dílky nejsou malé. Kdyby Vás vyděsila spotřeba materiálu, tak vzhledem k tomu, že ani autorka neví, jaký postup si vyberete, tak není možné spočítat přesně. Píšu o tom proto, že mne to také trochu zabrzdilo, protože nemám žádnou látku v takovém množství. Ale určitě zůstane a pokud zvolíte některé postupy u kterých zůstane větší "odpad", tak není problém ještě použít třeba na polštáře nebo rozšíření deky. Také je možné šít deku jako scrap nebo zvolit ladění barev od světlých po tmavší nebo naopak. Pro mne výzva, ale moc se těším. A ráda podpořím i českou autorku návrhu. Ještě nejsem rozhodnutá, co se postupujícího šití ukážu, tak i ty látky, které jsem vybrala berte jako ilustrační.
Ještě dodám, že flanelku už mám nastehovanou a budu ručně prošívat, tak to bude na delší dobu. A tak přidám ještě fotky, jak to chodí u nás doma. Je pár drobností, které jsem tady ještě neukázala, ale třeba někdy příště.
Žízeň ... a, ja, ja, ja, jaj Žízeň ... a, ja, ja, ja, jaj Žízeň ... a, ja, ja, ja, jaj Žízeň ... a, ja, ja, ja, jaj, jaj
Sousedčina kočka je akrobat. Chodí v noci k nám na zápraží. Má tam teplo a měkkou deku.
Zima se zeptala, co jsme dělaly s Vendulkou v létě. No přece chodily na louku na dobromysl.
Abychom si mohly upéct pizzu a panička udělat čaj na svoje neduhy.
Náš nejtěžší šlapací stroj, Lada 35. Máme jen hlavu, tak jsem M. přesvědčila, že ji musí nasadit do nějakého jiného stojanu. Stroj máme už nejméně tři roky, je to takový chudák, co byl určený na vyhození, protože ze stojanu někdo udělal stoleček. Problém bylo chybějící cívkové pouzdro, které je jiné než u domácích strojů, ale M. sehnal u jednoho opraváře. Ještě jsem na něm nešila, uvidíme.
Děkuji všem za milé komentáře u minulého příspěvku, snad příliš nezklamu Vaše očekávání. Tady je třetí pokračování šití F. F. Flanelky. V minulých článcích jsem už popsala všechny moje zásadní myšlenky, které vedly ke vzniku tohoto projektu, tak nebudu zdržovat a jdeme šít. Ještě mne napadá u deky bych měla říkat spíše upcyklace, tedy povýšení z jednoho výrobku na jiný. Zamyslím se nad tím, protože mi přijde, že i tento pojem se už vžil a je dostatečně známý.
Nastříhala jsem si všechny čtverce a obdélníky. Také jsem už napsala, že mám návrh. Ten jsem si kreslila na papír. Na všechny šablony a poznámky používám papír z obalů nebo kancelářský odpad. Šití. Já jsem deku sešívala na stroji. Jednak bych ráda pracovala na dalším projektu a jednak si myslím, že spousta zájemců o patchwork po něm pokukuje právě proto, že díky rouškám začali šít na stroji. A pokud ne, tak starý šlapací stroj nebo Veritaska se dají sehnat za pár peněz, často za odvoz. Obyčejný šlapací stroj byl často v domácnosti využíván na drobné práce, tyto stroje stačí jen vyčistit, namazat a případně koupit nový řemínek. A takový stroj na šití stačí. Pokud bude šít někdo v ruce, tak nezdá se to, ale je to docela rychlé. Šije se předním stehem a po několika stezích (když znovu nabíráte na jehlu) se dělá zajišťovací zpětný steh. Na techniku šití se můžete podívat v TOMTO videu (kolem druhé minuty začíná ruční šití). Mně to takto vyhovuje, vyzkoušejte. Doporučuji udělat si z tvrdšího papíru proužek na odměření šířky švu - u károvaných košil nebude nutné značit, je tam skoro vždy linka, které se můžu chytit. Takže si jen odměřím, stejně jako když jsem deku stříhala. Bude-li šev širší vůbec nevadí, jen musí být všechny stejné. Pokud se látka více třepí, tak klidně udělejte švy širší. Třepení látky může zmírnit i naškrobení.
Pokud už jste si pořídili řezák a podložku a šijete z metráže, tak je dobré si látku pečlivě srovnat, přeložit na čtvrtiny a srovnat dle linek na podložce. Pravítko pak položíte tak, aby řez byl rovný a pravoúhlý k hraně složené látky. Pomůžete si jiným pravítkem. Patchwork se neřeže po čtverečcích nebo tvarech, ale uříznu si celý pruh a z něj pak odřezávám další dílky. Nehrozí nebezpečí, že naruším kraj látky pro další dílek. Patchwork se sešívá retězově a potom teprve stříhám nitě. Určitě nedoporučuji používat odstřih po každém sešitém dílku. Není na to stavěný a může to způsobit nepříjemné problémy s vtahováním látky do stehové destičky, v lepším případě se pouze ztupí nože.
Návrh jsem překreslila v programu QuitAssistant, který je zdarma. Jen jsem to načrtla, takže ty čáry na obdélnících nejsou rovně, ale mohla by to být myšlenka dalšího quiltu. Rozkreslila jsem i zadní strany quiltu tak, jak by vypadala, kdyby deka byla šitá výhradně z košil. Důležité je, že zadní strana musí být nejméně o 5 cm na každou stranu širší a ve velikosti zadní strany musí být střižený i vatelín.
Zadní strana:
Čtverce si vyskládám podle návrhu. Já měla devět druhů látek takže ve čtvercích se mi jedna látka v každé řadě opakovala. V řadě tvořené pruhy jsem vynechala tři výraznější vzory v teplých barvách, takže jsem sestavovala jen z šesti druhů flanelů.
Doporučuji deku vyfotit. Jednak přinese jiný pohled na deku a jednak, když se mi nějaký čtvereček někam zatoulá nebo spadne, tak vím kam patří. Při skládání na deku můžete kouknout tak, že přivřete oči.
Řady si označím čísly a připnu tak, abych měla vždy směr, kterým budu řadu skládat. Na videu to bude vidět.
Ve videu mluvím také o žehlení, pokusím se to stručně popsat. Až seženu pomocníka, tak natočím i video. Takže, delší švy sežehlím nejdříve na plocho, aby se stehy zapustily a narovnám případné zvlnění. Žehlím bez napařování a žehličku přikládám, aby se mi dílky nevytáhly. Zase platí, že tenké látky je možné naškrobit, já to dělám spíše výjimečně.
Opět bez napařování a tahání žehličky po látce sežehlím švy jedním směrem. V tomto projektu dodržím stejný směr sežehlení na jednu stranu, při sešívání pruhů k sobě budu mít jednodušší kontrolu nad správností sešití. Já používám ještě dřívko z tvrdého dřeva, které na šev přiložím poté, co jsem zažehlila žehličkou. Žehličku přiložím na další šev a druhou rukou přitlačím ještě dřívko na sežehleném švu. Malou žehličku používám spíše na drobné díly, na konečné žehlení beru větší. Ale je dobré mít žehličku lehkou do ruky. Ještě se doporučuje žehlit kolmo ke švu, záleží na typu žehličky, důležitější mi přijde žehličkou nenatahovat látku. Na závěr je možné přežehlit top s párou, ale stále platí pravidlo - žehličku jen přiložit.
Pokud se rozhodnete švy rozžehlovat, počítejte s tím, že se bude špatně prošívat takový výrobek přímo ve švu. Sežehlování je tradiční způsob. V poslední době se velmi propaguje rozžehlování. Výhodu v sežehlování jedním směrem vidím v pevnosti švu - látky neroztahují vlastní šev a tím pádem nedrží jen na nitích. Pokud se sejde v jednom místě více švů, tak rozžehlené švy nejde složit do úhledné rozety. Ještě snad jeden postřeh. Při rozžehlování šijte opravdu malými stehy, protože švy musí nejen dobře držet, ale také se jimi nesmí protlačovat rouno na lícovou stranu. Je pravda, že někomu tento způsob bude připadat placatější. Já asi nejsem zuřivým zastáncem ani jednoho způsobu, prostě si zkuste, co vám bude vyhovovat.
Tip: pokud sešíváte ručně, tak určitě švy nerozžehlujte a zažehlete jedním směrem.
Když jsem žehlila, tak jsem si označila špendlíkem střed obdélníkového dílu. Špendlík zapíchnu jako bych stehovala, aby mi při manipulaci s pruhy nevypadl z látky.
Ve videu mluvím i o škrobení. Já jsem se rozhodla dodatečně naškrobit některé dílky, abych sendvič mohla snadněji sestavit. Proč škrobit? Některé látky jsou použité a tvarově nestabilní, je dobré je tedy naškrobit. Dále používám různé tloušťky látek, takže naškrobením se sjednotí kvalitou. Budete-li šít z nějaké tenké rifloviny, tak se může dost třepit. Částečně tomu zamezí i škrob. Používám obyčejný škrob za studena (u mne nenajdete jednorázové spreje), který si rozmíchám s vodou a aplikuji rozprašovačem na rostliny. Po naškrobení je dobré rozprašovač hned vyčistit, aby se nezanesl škrobem (nic složitého, prostě jen odšroubujete a konec ponoříte do čisté vody a prostříknete a znovu našroubujete na lahvičku). Záleží také na druhu škrobu, je potřeba vyzkoušet. Nejvíce mi ničila rozprašovač Škrobenka, tak té je lépe se vyhnout.
Slibované video. Pokud video nevidíte, tak je TADY
Magnet je sice speciální pomůcka, ale někdy se najdou doma různé druhy magnetů, které lze použít. Ovšem se zvýšenou opatrností na elektronických strojích.
EDIT: Omlouvám se, že na videu mluvím potichu. V době, kdy jsem video natáčela jsem měla dlouhodobé potíže s hlasem a původně jsem video nechtěla ani zařadit.
A hotový sešitý top, fotila jsem na sluníčku.
Návrh deky je vlastní, chtěla jsem co nejjednodušší vzor, abych se vyvarovala šití zámečků a chtěla jsem něco jiného než jen čtverečky. Pokud by chtěl někdo čtverečky, návod na zámečky TADY. Ale klidně by to mohly být jen posunuté čtverce. Určitě jsou možné i další varianty, vzory jsou celkem výrazné, tak jsem to už víc nerozdělovala. Já budu deku prošívat ručně perlovkami, tak to bude chvilku trvat.
Jak deku nachystat na prošití:
Látka na zadní stranu má být větší alespoň o 5 cm na každou stranu. Jednak je lépe s dekou manipulovat a malé posunutí horní části do stran nevadí. Stejně velký by měl být i vatelín. Vždy spojujte všechny tři vrstvy. Tedy zadní stranu, vatelín i top. Ulehčíte si práci, nebude trpět stroj a spojením všech vrstev najednou bude deka trvanlivější. 1. způsob: Spodní látku dám lícovou stranou na podlahu, přilepím rohy malířskou krycí páskou, abych látku napnula. Položím vatelín a na něj sešitý top rubovou stranou k vatelínu. Na každou stranu mám minimálně těch 5 cm větší vatelín a spodní látku. Bavlněný vatelín doporučuji napařit přes plátno. Nějaké videoTADY
2. způsob: nejlépe bude vidět na TOMTOvideu. Použít můžu nudle, papírovou trubku nebo jen dřevěné latě (jejich výhodou je, že se nikam nekutálí a je možné pracovat na stole umístěném v prostoru). Prostě quilt na něco namotám a pak si vrstvy pohodlně sešpedlím. Nudle na plaváni jsou super. Je to pohodlnější způsob než na zemi a já mu dávám přednost.
3. způsob: Máte-li velký stůl napínejte vrstvy po částech pomocí kancelářské plechové sponky (klip, RON, binderka)
Spojení vrstev pro snadnější quiltování. Já používám quilterské zahnuté špendlíky. Jsou ohnuté a lépe se zavírají. Špendlík drží vrsty přesně na místě a nic se neposouvá. Vlastní quiltování pak musím provádět mezi špendlíky. Nikam dál látku nevytlačovat a pokud se mi něco boulí, musím to zapustit do vatelínu, abych na konci neměla šišoidní deku. Špendlení někdy podpořím stehováním. K lepení. Kdo mne zná, tak ví, že nám ráda lepení. Nepoužívám sakon, pokud nepotřebuji něco speciálního a zrovna tak nepoužívám dočasná lepidla. Nákup špendlíků je jednorázová investice a nákup spreje mi přijde zbytečný (totéž škrob). Zbytečný nákup hořlaviny s jejíž likvidací si nevím rady. Lepidlo stříkejte na vatelín, nikoli na látku. Pozor na znečištění okolí deky a také na látku samotnou, lepidlo může zanechat fleky. Deku mohu prošívat jak dlouho chci, není prkenná a spojení špendlíky, případně stehováním je dostačující. Na ruční quiltování jsou vhodné menší špendlíky nebo raději nastehovat poctivě stehovkou. Mně špendlíky zavazí, protože se o ně zachytává nit se kterou pracuji. Deku na ruční prošívání je možné nechat u quiltařky nastehovat vodou rozpustnou nití.
Rouno - Vatelín.O vatelínu najdete odkaz článku o quiltování. Zde se zmíním krátce. Pod stroj nebo na ruční prošívání je vhodný kompaktní vatelín. Platí, že čím silnější vatelín, tím méně prošití. Husté prošití u silného vatelínu z něj stejně udělá tepelně nefunkční a tvrdou deku. Existuje jakési obecné pravidlo je, že neprošité místo nemá být větší než dlaň. Je to taková nepřesná informace, nicméně malinko pomůže pro zevrubnou představu. Zahraniční vatelíny mají přímo napsané, jak velká může neprošitá část být. Proč deku prošívat? Zvýší to její trvanlivost. Jednak se při praní neničí vatelín a navíc v neprošité dece se budou švy třít o vatelín a rychleji se vytřepí.
Velmi důležité je vymyslet hustotou sourodé prošití. Prošití kdy se střídají hustě prošité a pak neprošité části je pěkné jen do prvního vyprání. Záleží na látce, rounu, nitích a zvoleném prošití jak bude výrobek (deka) měkký a poddajný. Vymyslet dobré prošití na deku je věc zkušenosti. I profi quilterka může sáhnout vedle a mějte na paměti, že méně (tím myslím množství použitých vzorů) je více. Takže pokud se pustíte do volného quiltování, chce to mít už trochu natrénováno a ideál je zvolit jednoduchý vzor, který s jistotou ovládnete. Raději jeden vzor po celé ploše, klidně i přes obrázky a aplikace než nezvládnuté prošívání v blocích.
Určitě časem vyzkoušejte i nějaké lepší vatelíny s bambusem nebo podobné. Zahraniční quilterky používají tenké kompaktní vatelíny. Quilt není peřina. Silnější rouno je vhodné na dětské deky na zem nebo to pevnější na přehozy na sedačku. Ozdobný přehoz přes postel stačí vyplnit tenkým rounem. Navíc mám skvělou příležitost ušít si deky dvě a vrstvit. ♥ Vyzkoušejte i vlnu nebo bavlnu jako výplňový materiál, vlnu nedoporučuji do dětských dek, které se musí častěji prát. Při údržbě se vždy řiďte tím materiálem, který je na dece nejchoulostivější. Pokud chcete, aby deka dlouho vydržela, tak čtěte pokyny výrobce. Málokteré rouno je vhodné do sušičky. Osobně dávám do sušičky jen starší užitkové deky. Většina vatelínů (ano i tolik oblíbený hlazený vatelín) do sušičky nepatří.
Látka na zadní stranu: Použiji bavlnu nebo flanel, vyzkoušet můžete i gázovinu. Deka bude měkká . Já nedávám fleece a podobné materiály. Tričko si obléknete také raději bavlněné a mě umělé materiály nevyhovují. Navíc deka je pak hodně těžká. Nicméně pracovala jsem i s těmito materiály. Jednodušší je to volným quiltem, s kráčející patkou je to trochu horší práce, je potřeba snížit tlak na patku. Přítlak patky je nutné snížit při prošívání tří vrstev vždy. Matriál se méně hrne, je ale potřeba pracovat tak, jak ukazuji na videu.
Přidávám i nějaká videa:
Ukázka volného quiltování na stroji s malým ramenem. Šlapací Veritas s prostorem 16 cm od jehly. Vatelín Jan L z Jilany 120g.
Začíná se od středu. Postupuji od středu nejdříve na jednu stranu. Poté práci otočím a opět pracuji na druhé polovině. Ušiju šev, vrátím se na začátek a tak pořád dokola. Čím dále jsem od středu, tím lépe se mi pracuje. Nešiju ale jeden šev na jednu a druhý na druhou stranu, pokud to není záměr.
Začátečník bude asi prošívat ve švu. Výhodou je, že ten šev to trochu podrží a nebude se látka hrnout. Nevýhodou je, že ten quilt často vypadá nějak nedodělaně. Někdy to nevadí, ale zkuste myslet i na to, že šev (například bordura) není žádná hradba za kterou se nesmí. Krásně jde pracovat s celoplošným prošitím i s kráčející patkou. Pokud použijete kráčející patku, tak její výhodou je rovnoměrnější posouvání. Materiál se tedy posouvá nejen zoubky podavače, ale i pomocí zoubků, které má v sobě zabudované kráčející patka. Nemusíte prošívat jen rovným stehem, ale využít lze vlnky nebo prádlový entl či jiné jednoduché vzory. Udělala jsem malý seriál o prošívání celoplošným vzorem kdy kombinuji rovné a vlnkové prošívání. KUK sem.
Prostor k prošívání:Co nejvíce místa kolem stroje. Pokud nemáte velký pracovní stůl, tak si dejte klidně kuchyňský stůl do rohu tak, aby dozadu a do levé strany bylo místo na deku. Stroj pak postavte na pravou stranu stolu. Po levé ruce můžete přistavit prkno, na pravou stranu třeba ještě židli nebo malý stolek. Pokud stůl stojí v prostoru, tak je zapotřebí zabránit padání deky i směrem za strojem. Stačí židle, jejíž opěradlo zajistí, že deka nespadne. Deku pod stroj hrnu. neroluji. Video ZDE
I na quiltování s kráčející patkou si nezapomeňte pořídit pogumované rukavice a pracujte pomalinku. Vždy je potřeba držet ruce tak, abychom přitiskli vrstvy stejně jako při volném quiltování.
Pokud máte malé rameno stroje, tak můžete deku navrhnout tak, že prošijete větší části deky, které spojíte dohromady technikou QAYG quilt-as-you-go. Určitě nedoporučuji takto spojovat malé bloky, pokud nebude deka sloužit jako přehoz nebo závěs, je pak těžší a tuhá. ZDE jsem natočila video. Existuje více způsobů, budou jistě dohledatelné na internetu. Velké bloky, které nemají hodně švů by už byly více přijatelné, ale stále bude v jednom místě spousta materiálu, který bude způsobovat jakési "lámání" deky právě v těchto místech. Takže na chumlací deku určitě ne, na deku přes sedačku naprosto v pohodě.
Příklad jak by mohl vypadat přehoz na dvoupostel složený z více větších dílů. Hnědé čáry jsou dělení. Mohou to být jen pruhy, nebo nepravidelně velké díly, pokud budete šít moderní quilt.
Já jsem svoji deku prošívala takto - rovné prošití v libovolné vzdálenosti, jak mne napadlo ve dvou směrech.
Pokud si netroufáte na žádné prošití, tak může ke kompletaci deky použít svazování - návod TADY. Prošívání bavlnkami TADY. Další rady najdete na mojí stránce Jak na quiltování (na horní liště).
Můžete také použít techniku bodového sešití, kdy ušijete bod třeba vyšívacím stehem Vašeho stroje.
Samozřejmě všechny techniky můžete navzájem kombinovat.
Postup lemování najdete ZDE. Je možné lemovat tak, že lem tvoří zadní strana deky (když není dost látky na střižení proužku lemování, je to ideální). Nemám postup přímo na lemování deky, ale je to podobný způsob jako V TOMTO VIDEU.
Ať se Vám krásně šije. Hlavně žádný stres. Je to Vaše deka, Vaše radost. Tento návod není o tom jak se to dělá a jinak to nejde, ale o tom, že takto je to možné dělat a mít deku svoji od A do Z. Od prvního stehu po lemování.
Autorská práva: Veškerý obsah tohoto blogu je mým vlastnictvím. Není dovoleno šířit jakýkoli obsah tohoto blogu třetím osobám jakékoli jeho podobě. Není dovoleno šířit a kopírovat fotografie, texty (nebo jejich části, motivy, nákresy, schémata a popisy) ani celé návody, není dovoleno stahovat fotografie a nahrávat je na sociální sítě. Návody na tomto blogu lze použít jen pro osobní potřebu, není dovoleno je používat jako výukový materiál na kurzech, nebo pro další výdělečnou činnost bez dalšího souhlasu autorů blogu.
Je ZAKÁZÁNO učit podle mých autorských postupů v kurzech a používat je k výdělečné činnosti.
Druhé pokračovánímého úvodního článkuo tom, jak vidím patchwork po čtvrtstoletí šití. Hodně se ohlížím se ke svým začátkům. Rozhodla jsem se udělat i praktickou ukázku toho, co jsem v článku napsala.
Napíšu něco k výběru oblečení k recyklaci. V tomto případě košile. Je potřeba bez váhání vyřadit oblečení, které už vhodné není, protože je opravdu hodně obnošené. Mohou z něj být koberečky, nebo něco jiného. Občas někde čtu názor, že nemá cenu se s dekou ze starého oblečení šít. Částečně to může být pravda. Někdy je oblečení skoro nové a pak je skvělým materiálem k šití. Pokud nové není, musím s tím prostě počítat. Navrhnout si jednoduchou deku, kterou budu užívat nějaký ten rok. Deku s příběhem, kterou budu třeba někdy opravovat. Moje vznikající deka má příběh. Materiál je od tří kamarádek. Flanelové košile, rozešité dětské košile a jeden kousek špatně probarveného flanelu. Deka bude tedy flanelová. U obyčejných košil budou lepší bavlněné, ale pokud je nemám, tak si s tím nebudu vůbec lámat hlavu. Jen na to musím myslet při žehlení a trvalé vystavení takové deky na slunci může způsobit rozpad směsové košile. Jsem si vědoma toho, že složení látek by bylo velké téma, včetně fleece na zadní stranu dek a tak to nechám na uvážení každého tvůrce.
U recyklace si většinou nevybírám látky ke vzoru, který jsem si vybrala, ale naopak. Mám materiál a s ním musím pracovat. K němu musím vymyslet nebo vybrat vhodný vzor.
Tento projekt je pro úplné začátečníky. Nebudou tam ani zámečky, takže žádné záludnosti. Projekt je ale vhodný i pro zdatné patchworkářky. Stálé čtenářky (čtenáři?) si možná vzpomenou na video s ručním šitím tašky, které jsem tady před časem sdílela. A právě pro ty chvíle pomalého šití je takový projekt vhodný. Já jsem si hodně užívala i stříhání.
Materiál: Na deku by mělo stačit devět velkých košil. Rukávy (u flanelek předpokládám, že budou dlouhé) a přední díly na přední díl - top deky. Zadní díl košile budou tvořit zadní stranu deky. Já budu muset doplnit nějakými zbytky, které mám. Pokud budete šít z nových látek, látky vyperte. Neperu v pračce, ale látky dám do teplé a poté studené vody a nechám vykapat. U barevných látek, kde hrozí zabarvení, tak peru i s práškem na praní. Pokud mám nevyprané zbytky, tak dobře žehličkou napařím. Samozřejmě i oblečení určené k recyklaci musí být čisté, vyprané.
Pro svůj projekt potřebuji 60 čtverců velikost 19,6 x 19,5 cm. 45 obdélníků velikosti 10,5 x 19,5 a 10 čtverců velikosti 10,5 x 10,5 cm. Výsledná deka bude mít rozměr 153 x 180 cm. Počítám s přídavky 0,75 cm.
Jak budu stříhat díly. Vyrobila jsem si šablonu z tvrdšího papíru. Protože moje košile jsou s větším vzorem, šablonu často jen přikládám jako měřítko a pak si stříhám díly podle vzoru na látce. Nejsou to nové látky, takže je to lepší než řezák a podložka, protože bych musela přesně rovnat vzor pod pravítko, nůžky tedy stačí. Kde nemám linku, pomůže zbytek mýdla na značení. Na čtvercových dílech mohou být i kapsy košile, někdy bývají na rukávech poutka a nášivky.
Chtěla jsem ukázat i návrh, ale bude příště, až deku poskládám.
Odložím knoflíky, cedulky a cokoli zajímavého, co je na košilích. To můžu použít a udělat deku jedinečnou.
Sára průběžně žehlí.
Příště budu sešívat - ručně i na šlapacím stroji. Třetí díl bude o prošívání - spojení tří vrstev deky. Je to nejobsáhlejší část celé série a zahrnuje ještě spoustu další rad a tipů. Najdete ji v placené části blogu.
Autorská práva: Veškerý obsah tohoto blogu je mým vlastnictvím. Není dovoleno šířit jakýkoli obsah tohoto blogu třetím osobám jakékoli jeho podobě. Není dovoleno šířit a kopírovat fotografie, texty (nebo jejich části, motivy, nákresy, schémata a popisy) ani celé návody, není dovoleno stahovat fotografie a nahrávat je na sociální sítě. Návody na tomto blogu lze použít jen pro osobní potřebu, není dovoleno je používat jako výukový materiál na kurzech, nebo pro další výdělečnou činnost bez dalšího souhlasu autorů blogu.
Je ZAKÁZÁNO učit podle mých autorských postupů v kurzech a používat je k výdělečné činnosti.
Na úvod úvaha o knížkách a samoucích. V jedné skupině na Facebooku jsem odpovídala na dotaz na knihy o patchworku. Paní se moc omlouvala, že je samouk a hledala nějakou literaturu. Pod mou odpovědí málokdo doporučil knihy. Videa, kurzy a dokonce názor, že nejlepší je šít něco, co někdo šil ve skupině. Já sama jsem samouk, který nikdy nebyl na kurzu, videa bylo to poslední, podle čeho jsem se učila. Vzala jsem je na milost až když jsem si začala hledat quiltování na šlapacím stroji. A ta byla v té době dvě, tři, takže i na to jsem si musela přijít sama. Nezavrhuji žádnou formu. Na případné kurzy bych doporučila dobře vybírat lektorku. Rozhodně ne takovou, která se bude prezentovat fotkami staženými z internetu. Chtěla jsem se dnes především zastat knížek. Knížka je vždy dobrý pomocník. Takový klidný a stálý pomocník. Pomocník, po kterém mohu jednoduše sáhnout i když zrovna nechci šít, ale jen se kouknout, jestli tam mezi řádky ještě něco nenajdu. Třeba proto, že už mám nějaké zkušenosti a ledacos pochopím jinak a k něčemu si najdu svoji vlastní cestu. A samouk není ten, kdo neumí, ale ten, kdo má chuť zkoušet a hledat třeba nové způsoby.
Svoji cestu si hledám i v recyklování. Deku, kterou jsem měla opravit jsem přetvořila do nové podoby, ale co z deky zůstalo sem se snažila nějak využít. Látku ze zadní strany původní deky jsem chtěla znovu použít na deku novou. Nebyla jsem dostatečně trpělivá při párání a tak se mi nakonec na několika místech natrhla. Jak jsem psala, stále se učím, takže taky zkušenost. Co se zachovalo, jsem tedy využila jinak. Stále mám kanafasové zbytky, které jsem kdysi koupila a když jsem je začala zpracovávat, tak se mi namnožily, protože jsem nějaké ještě dostala. Prostírání jsem měla vymyšlené už dlouho, dokonce ušitý prototyp. A teď byl i důvod prostírání konečně ušít a na zadní stranu použít látku z deky. Už také vím jak naložím s posledním kouskem zbývající látky.
Výplň Termolín 140g, prošívala jsem podobným způsobem jako deku, tedy nepravidelně. Použila jsem malířskou krycí pásku ke značení.
I přes to, jaký jsem napsala úvod, tak jsem natočila dvě nová videa, která jsem zveřejnila na svém YouTube kanálu. Lemování dvojitým proužkem jsem znovu natočila a už jsem ho tady ukazovala, nyní jsem natočila nové video o lemování jednoduchým proužkem, dříve bylo rozdělené na tři části. Napojení je podobné jako u dvojitého proužku a považuji to za nejjednodušší způsob. Já jsem si ho kdysi vymyslela, protože mi nevyhovovalo vyměřování nebo značení. Šikmo odšité rohy nejsou žádnou novinkou a viděla jsme je třeba v knize Svěží patchwork.
Vše, co jsem zveřejnila o lemování je na jednou místěTADY.
Další video je o zapošívání. Zase to není žádná novinka. Variantu zapošití volného quiltování s jehlou pro špatně vidící je možné vidět na videu u Amy Johnson. Natočila jsem možnost bez kupování speciálních pomůcek. Já jsem jehly pro špatně vidící vyzkoušela, mám poslední. Nutné nejsou a určitě už další nebudu kupovat, protože to chce jen trochu cviku a vystačím si s tím, co mám doma. Pomocí očka nitě se dají vtáhnout do látky i mnohem kratší konce než zvládne speciální jehla. Já jsem natáčela prošívání s obyčejnou patkou, protože takto to dělám i při rovném šití a vlastně kdykoliv, kdy potřebuji opravdu úhledné zakončení.
Pokud se videa nezobrazují, tak jsou TADY a druhé videoZDE.
Na úvod bych chtěla poděkovat přání a krásné komentáře u minulého příspěvku.
Poslední roky vždy na Silvestra začínám šití nějaké deky. Většinou je to nějaký volně přístupný návod, ale šití posledního dne roku 2020 jsem pojala jinak. Dostala jsem na vánoce knihu Hra barev od Jitky Chumchalové a bylo jasné, co budu šít. Kdysi jsem si přála na narozeniny Bali batiky a neměla jsem moc chuť a odvahu do nich říznout. Kniha Hra barev je o gradování barev na dece a řekla jsem si, že batikám bude slušet. Kromě modré jsem vzala všechno, co jsem doma našla. Při výběru hlavních barev jsem občas zařadila podobné látky do dvou různých skupin a prolínání barev to prospělo. Na středy jsem neměla dost látek, takže jsem to vzala po svém a středy jsou tvořené pěti různými látkami padni jak padni. Takže ve středech žádný systém není a malinko jsem se tak přiklonila ke svému chaosu. Je to snad poprvé, co jsem měla hlavní látky dopředu všechny nařezané a měla jsem jasnou představu o výsledku. Ideální šití do mojí improvizované dílny, protože jsem už jen sešívala. Já si na tohle Silvestrovské šití vždy nachystám jeden ze svých nejstarších strojů Singer s podlouhlým (lodičkovým) člunkem. Letos mu bude 95 let, tak asi budeme spolu zapracovat ještě na nějakém jiném projektu, když má takové významné narozeniny.
Ještě ke knize. Na stránky Jitky Chumchalové už jsem tady odkazovala. Její knihy najdeteTADY. Budete-li mít zájem o koupi knihy, tak napište na email, který má na stránce uvedený v pravém sloupečku. Články, které se vztahují k této knize najdete ZDE. V knize jsou nejen postupy na jednotlivé deky, ale je zde popsaný postup, jak si vytvořit vlastní návrhy.
Zatím mám tedy top, prošívání musím vymyslet. Můj první projekt vůbec tedy není recyklací, jak jsem slibovala, ale po sedmi letech jsem zpracovala narozeninový dárek.
Při odšívání rohů jsem si rovnou vytvořila čtverce, abych je mohla zapracovat do zbytků, které zůstaly.
Vendulka se zapojila do skládání (asi se jí to nelíbilo):
Ještě krátké video z šití na "lodičce". Komu se nezobrazuje, takTADY.
Ještě přidávám deku, kterou jsem nešila já, ale Jitčina devítiletá dcera. Je šitá podle stejného návodu a více o způsobu šití, včetně výpočtu TADY.
Přeji krásné dny a spoustu skvělých projektů. jamala
