Mám k tomu důvod, synovy 18. narozeniny. Vytáhla jsem pár kousků ze svého archivu, které jsem nikdy nenafotila a které jsem pro svoje dítko vytvořila.
Slon - dárek k vánocům. Co si může matka švadlena přát než aby si dítě její hračku oblíbilo. Zatímco jiní plyšáci odpočívali v koši, slon byl stále v posteli. Nevím ani kdy ho odložil, ale bylo to hodně pozdě. A já jsem se k autorství přiznala teprve nedávno. Šila jsem ze zbytků plyše a pracího kordu.
Obrázky, které kdysi zdobily dětský pokoj jsem také vyšívala. Pan M. dělal rámečky.
Z oblečení (šila a pletla jsem téměř všechno) mi nic nezůstalo, jen tyhle hrací kalhoty do školky za zbytku naprosto nedětského flanelu. Tučňáci na zadních kapsách, malí tučňáci jsou i v klínu předních kapes.
A tím můj archiv končí. Jen jsem ještě nafotila podle čeho jsem tenkrát tvořila.
Z časopisu Rakam zakoupeného v antikvariátu jsem vyšila téměř všechno, ještě musím někde pohledat Noemovu archu:
Mé hračkové knihy - slon je z knihy Jak udělat hračku a ta otevřená se jmenuje Jak si ušít medvídka.
Aby to nevypadalo, že tahám je stařešiny. Jedny nové kalhoty už trochu obří:
Krásný zbytek prázdnin- Jana