čtvrtek

Barvení přírodninami a naše holky

V minulém příspěvku jsem naznačila, že jsem dostala zase chuť něco nabarvit a ukázala jsem nějaké úlovky z přírody. Prosím opět berte s rezervou barevnost látek, nedá se to vyfotit. Něco o barvení jsem napsala TADY, kdyby chtěl někdo zkusit. Je to ale jen pár poznámek, které by spíše měly usnadnit tápání a pomohly hledat cestu. Já se taky zatím učím.
Na příští rok bych se měla zaměřit i na nějaké vlastní kytky. Alespoň levandule kdyby se mi konečně povedla.
Pelyněk, květy chrpy, lupiny a růžové pivoňky - to jsou rostliny použité při barvení látek na fotce. Stálost barev v tomto případě neřeším, ta modrá zřejmě nevydrží. Ale stalo se to, povedlo se to a ta modrá zde byla.
Tady je pěkně vidět vliv mořidel na barvu. Kdybych přidala i jiné materiály, byly by další odstíny. Fotka není moc dobrá, ale barevný rozdíl je zřejmý. Větší kus vlevo je žlutý (kamenec), látka vpravo je mořidlo z měděných drátků a tenký pruh je proteinové mořidlo (v tomto případě soja). Už jsem někde psala, že proteinová mořidla dávají barvy trochu do béžova, takže nedají jasně žlutou. Letos bych chtěla trochu pracovat i s kamencem, ale za určitých podmínek. Psala jsem o tom i v článku, na který výše odkazuji. Naopak zelenou ani modrou skalici používat nebudu, nahrazuji rezavými předměty a měděnými dráty.

Syn si zařizuje svoji domácnost  a nakupují základní vybavení. Při té příležitosti jsem si nechala koupit stojánek v Ikea. Je původně určený na poklice, ale já jsem nutně potřebovala něco na pravítka. Na zápraží nemám dost místa na odkládání a pravítka mi už několikrát spadla na dlažbu. Výsledkem jsou nechutně otlučené rohy. Nerada kupuji zbytečné věci, ale pravítka jsou drahá a tenhle držák se mi určitě vyplatí. 


Když jsem se pustila do ručního prošívání, naplánovala jsem si to na období mého nuceného klidu. Na malé procházky už jsem se pustila, ale moje přítelkyně nejvěrnější najednou začala polehávat. V sobotu už nevstala vůbec. Veterinářka konstatovala, že pes má vysokou horečku. Nic jiného nebylo možné zvnějšku zjistit. Vendula nic neříkala, jen bezvládně ležela. Zvládly jsme to. Horečky ustoupily, dál bere antibiotika. Ještě to není dobré, ale je to lepší. Po 10 letech dobrodružného života, co ten pes zase provede, přišlo stáří. Zuby, problémy s očima - akutní zánět, rychlé zhoršení zraku. Na celodenní výlety zase chodíme s batohem pro psa a  občas je potřeba.

Odstěhovat se z města se ukázalo jako nejlepší řešení. Holky si to užívají obě. Sára (kočka) je ještě starší než Vendulka a užívá si být venkovskou kočkou. Obě byly kdysi bez domova. Sára prostě přišla a Vendulka je ze záchranné stanice Zelené Vendolí. 
Mějte klidné dny.. Jana




Napsáno při koncertu dešťových kapek

Hodiny sedět a prošívat přírodninami barvenou deku a vůbec nedostat chuť něco malého obarvit. Divné by to bylo. Včera jsem s Vendulou vyrazila do přírody na listy a pár vzorků na barvení.  Ještě večer jsem umotala dva smotky. Tričko, které jsem barvila v zimě spolu s dekou z kuchyně. Kdo čte můj blog pravidelně tak ví, že deku jsem barvila bez použití chemických mořidel, jen odpadem a mořidly z kuchyně. 
Listy kaštanu jsem ještě k tisku nepoužívala. Většinou se totiž k tiskům rozhoupu na podzim a to už je zničí klíněnka. Letos už mají první flíčky, tak jsem to alespoň zkusila. Kaštan je z naší zahrady a letos už jsem zasadila další dva. Moc se jim nedaří, ale nevzdám to. Objevila jsem krásnou přírodní kaštanovou školku s malými rostlinkami, tak ještě něco přesadím.

 Prostěradlo. K listům kaštanu jsem přidala ořechové listy. Jen tak, bez rzi. Asi to zkazilo otisky, ale zato obarvilo látku. Letos bych ráda udělala pár "batik" pomocí listů bez rzi. Ořechové listy budou super.
 První letošní zámotky.
Mořidla. Celou zimu jsem měla naložené měděné drátky ve vodě a octu. Měly by sloužit jako náhrada modré skalice. Barvím spíše celulózová vlákna, takže toto mořidlo budu používat spíše okrajově, ale vyzkoušet musím. Přidala jsem i kousek vlny, kterou mi darovala kamarádka. Béžová látka je namořená mořidlem vyrobeným z rezavých předmětů. Bílá je výjimečně kamenec, protože bych ráda něco obarvila na žlutou kručińkou, která už brzy bude na zahradě.


Pár vzorků na barvení. Sbírala jsem chrpu, lupinu a pelyněk.


Rostou nejen kytky.


Občas mi někdo napíše, že shání nějaké díly nebo patky ke starým šicím strojům. Já jsem od kamaráda získala kdysi tento šuplík. Stroj už neměl, jen na půdě tohle. Záměrně ho nechávám, tak jak jsem ho dostala. Jen tam už chybí věci, které jsem už potřebovala. Patky je ideální shánět po bazarech, inzerátech a známých. Pokud chcete na stroji quiltovat a chcete patku starou, tak shánějte patku látací. Náhradní díly seženete ve Svitavách u paní Pomykalové. Ideální je osobní návštěva.

Krásně prší a holkám se vůbec nechce vstávat. Tak já jdu prošívat. Alespoň chvilku. Jana

neděle

Den šicího stroje

Většinou se slaví 13. června. Já jsem včerejší svátek šitím na stroji sice neoslavila, ale určitě to doženu. Kdybych měla prohnat všechny svoje stroje v jeden den, tak by se to skoro nedalo stihnout. Moje cesta ke starým strojům byla dlouhá, přes stroje moderní a přes touhu vlastnit stroje s lákavými vychytávkami. Největší radost jsem nakonec našla u těch, které jsou většinou odkládány jako nepotřebné. Viktorka je můj první šlapací stroj a zůstal pro mne tím nejlepším. Na této fotce je Viktorka tak, jak jsem na ní začala šít na chalupě.
O víkendu jsem se věnovala ručnímu šití, tedy prošívání. Moje deka z kuchyně a dlouhé hodiny meditací s jehlou v ruce. Při šití jsem myslela na to, co všechno bych chtěla napsat o patchworku. Ale asi někdy jindy. Protože touto dekou jsem asi řekla všechno. Takže jen obrázky a jen dodám, že prošívám bavlnkami a perlovkami barvenými přírodninami. Bavlnky ze starých zásob po babičce. Celou deku jsem si nastehovala a jak postupuji, jde to lehčeji a snadněji. Po dlouhém období quiltování zase s jehlou v ruce a moc ráda. A myslím, že už teď můžu říct, že sen o dece ze starých prostěradel a přírodnin, o dece s minimálními náklady, tak ten sen jsem si splnila.  Krásné dny. Jana









úterý

#mojedekazkuchyne - sešitý top

Došila jsem top mojí deky z kuchyně. Psala jsem o ní už několikrát, příspěvky najdete pod štítkem #mojedekazkuchyne na konci článku. Projekt jsem si vymyslela, protože jsem chtěla dokázat, že nabarvím deku i v zimních měsících a že k tomu vlastně nic nepotřebuji. Jen prostěradla a zbytky z kuchyně. Nepoužívala jsem žádná chemická mořidla, jen jsem různě přebarvovala, takže jsem vlastně jako mořidlo používala rostliny nebo potraviny z kuchyně. K barvení jsem použila odpad nebo zbytky nalezené v kuchyni.

Při návrhu deky jsem se inspirovala se u více autorek. Nejvíce knihou Bernadette Mayr, která vyšla v Gradě - Patchwork inspirace přírodou a také návody Amy Ellis a dalších. Nešila jsem podle konkrétního návodu. Vzor jsem si nakreslila v programu QuiltAssistant a zveřejnila jsem ho TADY. Způsob řezání jsem použila už vícekrát a stručný návod je TADY. Princip je stejný a je jedno, zda jsou to křivky nebo rovné řezání. Je možné různě střídat i počet látek v hromádce nebo počet dílků a jen se tím bavit. Nakonec jsme odšila trojúhelníky. Ani tady jsem se nesnažila o žádný systém, naopak. A skončila ve chvíli, kdy mě to prostě přestalo bavit. Velikost deky je zhruba 140 x 170 cm.

Deku budu prošívat ručně, obarvila jsem si přírodninami i nějaké bavlnky, které jsem našla doma. Jen jsem nedomyslela jednu věc, že některá prostěradla jsou velmi hustá a nebude možné je bavlnkou prošít. V takovém případě budu muset vzít nějaké quiltovací nitě, abych je vůbec látkou protáhla. Z toho důvodu bude zadní strana z nějaké nebělené bavlny, pokud tedy nenajdu nějaké vhodné prostěradlo, které by bylo opravdu hodně měkké.

Děkuji všem za zájem a hlavně překvapivý zájem na Facebooku. Moc si toho vážím. Šila jsem na šlapacím stroji. Myslím, že jsem kompletně splnila svůj plán minimálních nákladů na patchworkovou deku, přírodních postupů, recyklace a zero waste... No prostě takovou deku si může ušít každý, kdo se o toho bude chtít pustit s minimálními náklady. A navíc přírodní barvy jsou magické a vůbec nevadí, že barevnost je jen omezená. Více jsem ke způsobu barvení, který používám napsala v TOMTO článku. Co se stálobarevnosti týká, ukáže čas. Trička, která jsem barvila přírodninami peru běžně v pračce, barvy jsou sice světlejší, ale u deky je předpoklad méně častého praní. 



 I bez trojúhelníků by deka byla zajímavá. 
Nedávno jsem tady dávala příspěvek s obrázkem z výletu a našeho putování po kolejích. Nezahálela jsem ani na výletě a do batohu jsem přidala šroub nalezený v kolejišti. A už v tom zase lítám a šroub už slouží k výrobě mořidla.
Děkuji všem a přeji krásné dny. Jana

neděle

Trip Around the World

Scrap quilt Trip Around the World podle návodu od Bonnie Hunter. Návod TADY.
Název vzoru se překládá jako Cesta kolem světa. V této variantě se trochu od klasického vzoru liší (nedoplňuje se středový kříž vzoru) a je tím možná ještě více zajímavý. Ze zbytků jsem udělala borduru. Deka se šije skvěle, jde to rychle a je to zábava. Možná ještě někdy zkusím.
Šila a quiltovala jsem na šlapacím stroji Mundlos Original Victoria. Quiltování jsem ukazovala už v předchozím příspěvku. TADY je znovu odkaz na video. Oba použité quiltovací vzory jsou od Christiny Cameli. V kombinaci s prošitím kráčející patkou je to vzor i pro začátečníky. Moje rady k volnému quiltování najdete ZDE.
Výplň deky je Termolin 120. Velikost přibližně  140 x 210 cm.






 Budoucí majitelce jsem zapomněla říct, že velké odskoky, případně drobné stehy jsou dílem těžítka, které se tentokrát opravdu snažilo.

 Před prošíváním

Odpovídala jsem v e-mailu na nějaké dotazy týkající se quiltování.
Vatelín: Čím vyšší gramáž vatelínu, tím těžší je deka a následně problematická její údržba. Přehoz, který je určený na dvoupostel a má sloužit jen k ozdobnému překrytí vůbec nemusí být se silnou výplní. Vždy si představte deku, jakým způsobem ji budete prát, jak se vleze do pračky, aby se pohodlně vyprala a nezničila. Přidávám i foto článku o výplních ze skvělé knihy Patchwork & Quilting od Susan Briscoe. Vydala Grada v edici Jak na to v roce 2015. Kdo nemá, určitě doporučuji. Moje recenze TADY.


Nejsem profi quilterka a tak si vzor nejdříve kreslím, často ve skutečné velikosti tak, jak bude na dece. A také si ho vyzkouším quiltovat. Dostanu tak lepší představu o výsledku, případně vidím jak se vzor bude skládat. A někdy zkouším i několik vzorů. Tady jsem si byla hned jistá jak budu deku prošívat a s výsledkem jsem spokojená.
Přeji klidné dny. Jana